Přezdívka: Minako
Jméno: Natally Cheshire
Věk: 18
Zaměstnání: Studuje na zdravotní sestřičku, mimo to má brigádu v knihovně.
Vzhled: Natally je střední a velmi hubené postavy. Někteří lidé by řekli, že má postavu až téměř kostnatou. Má ji, přestože nedrží žádnou dietu, či cokoli jiného. Ke své smůle taky není moc vyvinutá. Jí to ale nikdy ani moc nevadilo. Její obličej tvarem asi nejvíc připomíná ovál. Na něm sedí černé řídké vlasy, které obvykle nosí v culíku. Pod nimi jsou dvě tenká obočí a malé modré oči, možná trochu moc daleko od sebe. Pod nimi sídlí malý nosík a pod ním úzké rty. Jinak na obličeji můžete celkem dobře vidět lícní kosti. Nenosí náušnice, nemá na ně ani v uších dírky. Přívěsky a náramky taky moc nenosí. Obecně na jakékoli doplňky si moc nepotrpí a proto je většinou ani nenosí. Tedy krom zvláštních příležitostí, jakými mohou být třeba něčí narozeniny. Módu moc nesleduje, obvykle nosí to, v čem se cítí pohodlně anebo co jí ráno padne pod ruku. Vůbec neřeší, že se to k sobě třeba barevně nehodí nebo to nevypadá zrovna moc elegantně. Takovým trapasům většinou zabraňuje její rodina, především tedy její matka. Nejraději ale nosí světle modré rifle a k tomu tričko nebo košili
Charakteristika: Normální člověk si Natally ani nevšimne, protože většinou je až neuvěřitelně tichá. Tedy do chvíle, než něco nepotřebuje. V tu chvíli to totiž Natally vycítí, přispěchá a snaží se pomoct. Je totiž přesně ten typ člověk, co by se pro ostatní rozkrájel. Nevýhodou téhle vlastnosti ale je, že se snaží pomoct za každé situace a své okolí tím občas trochu otravuje. Další z jejích horších vlastností je, že je velice snadné ji urazit nebo se jí nějak jinak dotknout. Má sklon všechno si brát osobně, i když to nedává moc najevo. Má raději pořádek než chaos. V jejím pokoji najdete všechno perfektně srovnané, oblečení vzorně složené, všechno zde má své místo, které se moc často nemění. Ve všem se tu tak dokonale vyzná, stejně jako v knihovně u své tety, kde se také zavést pořádek a nesnáší, když jsou knihy na místech kam nepatří. Je hodně konzervativní a nemá ráda změny. A má jednu velkou slabinu. Bojí se pavouků. Není vyloženě ten typ, co by okamžitě začal ječet. Jenom se snaží se od nich držet dál. Má ve zvyku být upřímná a nelhat. Proto přímo nemůže vystát, když jí někdo lže. To je snad jen z mála věcí, které ji dokážou vytočit do běla. Když se s někým baví, snaží se se do dotyčného vcítit a pochopit, jak se cítí a co si myslí.
Historie: Narodila se v pondělí 14.2. okolo páté hodiny večer, takže o šesti v tento den už spokojeně spinkala a nestarala se o to, co se děje v jejím okolí. Takový klid by jí mohlo spoustu lidí závidět. Třeba zrovna její teta Edita, která nervózně pochodovala kolem její postýlky. Vedle ní stála její sestra, Natallyna matka jménem Evelyn, opírala se o rám postýlky a se spokojeným výrazem se dívala na Natally. Její teta si mezitím krom neustálého přecházení sem a tam začala ještě kousat nehty. Byl to její zlozvyk, když byla nervózní anebo naštvaná. “Kde se courá? Jak si to může dovolit? “ mumlala si pro sebe. “Vždyť je to taky jeho dítě nebe ne snad!?“ řekla trochu hlasitějším a ostřejším hlasem směrem k Evelyn, své mladší sestře. “Ticho, vzbudíš ji.“ napomenula ji Evelyn a povzdechla si. “Odmítám se ho doprošovat. Je to jeho chyba, že tu není.“ uzavřela téma rázně Evelyn. Osoba, na kterou její matka a její teta tak dlouho čekaly, byl její otec. Ten nakonec dorazil půl hodiny po tomto rozhovoru, aby si vyslechl výčitky své švagrové. Když se Natally narodila její rodiče byli moc mladí a tak s její výchovou často pomáhala i teta Dita, jak všichni říkali Editě, protože Dita se jí líbilo mnohem víc než Edita. A tak se její matka a teta staly dvěmi nejoblíbenějšími postavami v Natallyně životě. Otce moc často nevídala, byl skoro pořád v práci. Zato nejraději byla vždy u tety v knihovně. Milovala, když mohla jen tak sedět a poslouchat tetu, jak jí čte pohádky. Jak legračně mění hlas a výraz, jiný pro každou postavu. Prakticky až do svých šestnácti let byla jedináček. Když jí bylo šestnáct, přibyla jí dvojčata – dva bratři. V šestnácti se také rozhodla o svém budoucím povolání. Rozhodla se, že bude zdravotní sestřička. Jejím velkým přáním totiž vždycky bylo nějak pomáhat lidem. O rok později začala s brigádou v knihovně, kde pracuje i její teta. Nyní studuje a po škole chodí občas pomáhat do knihovny.