Přezdívka: Kailie
Jméno: Nathalia Manson
Věk: 19
Zaměstnání: barmanka
Vzhled: Už od pohledu na ní je většinou všem jasné, že to není žádná hodná holčička. První, co na ní asi jako první zaujme jsou její tetování, kterých má opravdu požehnaně. Nejvýraznější je asi na rukách, kde má vytetovanou velice složitou rostlinu s trny a květy. Přes záda rozprostírá svá křídla anděl smrti a na pravém zápěstí se skví nápis „Forever strong“. Pak má ale jedno tetování o kterém málokdo ví a to na vnitřní straně stehna „There is no place like home“. Jinak vypadá docela normálně, nebo ne? Jako každá druhá slečna má dlouhé, lehce vlnité, tmavě hnědé vlasy. V jejím oválném obličeji najdete dvě zelené oči, které se někomu můžou zdát docela daleko od sebe. Pod nimi se nachází malý nosík, který zdobí celkem nenápadný piercing a plné rty. Nemá ráda příliš líčení, takže používá jenom řasenku a občas nějakou rtěnku nebo lesk. S oblečením je to podobné. Před krásou a extravagancí dává přednost pohodlí a jednoduchosti.
Charakteristika: Rebelka. Povalečka. To je od ní už od prvního pohledu patrné. Ne vždycky to ale tak bylo a vlastně to ani není tak dávno. Dřív to byla hodná holka, která doma se vším pomáhala, dobře se učila a neublížila by mouše. Je zajímavé jak jedna událost může člověka úplně změnit a překopat jeho chování. Život jí postupně naučil že se nevyplácí být tou vzornou. A tak se z ní stal člověk, kterým je dnes. Má ráda svojí svobodu a nerada se nechává omezovat. Pohrdá úřady a policií a vším co s tím souvisí. Nenechá si nic líbit a dlouho by se nerozmýšlela a klidně by někomu ublížila. Nevěří lidem, ale když už někomu dovolí nakouknout pod drsnou slupku, nezradí ho. Zastává názor, že jeden opravdový přítel je lepší než stovka těch falešných a podle toho se taky řídí. Má ráda když je kolem ní živo a je slyšet smích. Často je ona tou ve středu pozornosti, kdo baví své přátele nebo se o to alespoň snaží. To neznamená, že se jí to vždycky povede. Chování k okolí se možná změnilo, ale uvnitř zůstala stejná. Miluje hudbu a vlastně umí hrát i na kytaru. Vždycky měla sen, že bude hrát v kapele, ale to se jí zatím nesplnilo. Taky má ráda umění a ráda kreslí. Hlavně graffity.
Historie: Její dětství nebylo ničím zajímavé. Jako obyčejná dívka chodila do školy a na spousty kroužků. Dokonce i jako rodina byli spokojení.To období by se dalo nazvat šťastným a ona o něm překvapivě nerada mluví. Je to pro ní příliš bolestivé i když by to nikdy nepřiznala. Pak se začalo dít to, co ona sama označuje jako „všechno to zlé“. V jejích 13 letech od nich úplně z ničeho nic odešla matka. Jednou ráno se probudila a byla pryč. Zbyl jí jenom otec, který o tom odmítal mluvit a vlastně i ona to nechtěla slyšet. Potají doufala, že se k nim vrátí ale po pár letech i to vzdala a přestala se i snažit přijít na důvod proč se to stalo. Když se jí někdo ptal, říkala že jí srazilo auto a umřela a asi tomu i začala věřit. Její otec se od té doby ponořil do práce, ale to neznamená že se Nathalii přestal věnovat. Pravdou je že v tu dobu jejich vztah jenom zesílil. Táta se jí stal vším. Vrbou, rádcem a přítelem. Pracoval jako novinář v jednou méně významném časopisu a několik měsíců před dovršením jejích 18 let se mu podařilo přijít na nějakou stopu. Nemluvil o tom dokonce ani s ní a to bylo co říct. Možná se jí měl svěřit. Jednou večer přišla domu ze školy a jejich byt byl celý vzhůru nohama. V pracovně našla svého otce s prostřeleným břichem a blábolící nějaká slova, která zněla jako „Stopa, vláda a tajemství“ Zavolala sanitku, ale do jejího příjezdu jí zemřel v náručí. Spolu s ním zemřel i jediný její pevný bod v jejím životě. Místo toho, aby jí někdo utěšil tak jí odvezli na policii a vyptávali se jí na práci jejího otce. Pochopila, že její táta musel jít po stopě něčeho velikého co mělo co dělat s vládou a celým Gold Pitem. Taky přišla na to, že jim nemůže věřit a z toho pramení její nenávist k nim. První jí šoupli do léčebny, prý pro její dobro, ale ona věděla že proto, aby se nemohla ptát a pátrat. Pak jí přesunuli do dětského domova, ale brzo jí bylo 18. Dodělala střední školy a odešla. Chvilku žila na ulici. V tu dobu vzniklo její tetování a zvyk nosit si při sobě nůž. Nakonec si našla práci jako barmanka. Při sledování jedné talkshow Erwina Kaharda jí konečně došlo kvůli čemu zemřel její otec a rozhodla se, že to tak nenechá a bude pokračovat ve stopách svého otce.