Sebastian Blackwood

Vzhled: Sebastian není moc vysoký chlapík. Na ulici snadno splyne s davem, jelikož měří přibližně 185 centimetrů. Oproti většině je dost malého vzrůstu, ale všechno to kompenzuje svou silou a bystrým uvažováním. Mnoho lidí by ho netipovalo na šestadvacet let, ale tipovalo by ho na vyšší věk. Má krátké hnědé vlasy, které si nijak moc neupravuje a většinou je jen pročísne rukou. Jeho pozornosti se jim moc nedostává. Jeho zelené oči mu dodávají osobitý styl a šarm, ale také ve vás vyvolají autoritu a serióznost v kombinaci s jeho vážným výrazem. Málokteré ženě se podaří odolat jeho očím a okouzlujícímu úsměvu, při kterém odhalí své rovné bílé zuby. Jeho obličej nemá nijak zvlášť řezané rysy, ale to není vůbec podstatné. Koutky jeho rtů se roztáhnout do úsměvu jenom výjimečně a pouze, když je čemu nebo když potřebuje něčeho dosáhnout, mluví s dětmi nebo se snaží zapůsobit na nějakou ženu. Samozřejmě má i on své veselé dny, kdy mu úsměv na rtech pohrává celou dobu, kterou s ním strávíte. Navzdory jeho nijak velkému vzrůstu má dosti svalnaté tělo. To vše jenom díky pilnému cvičení a posilování téměř každý den. Nejspíše na tom má největší podíl právě jeho práce. Pohled na svaly může vzbuzovat dojem, že je to ranař,ale tak to není. No – to je diskutabilní a každému se může Sebastian jevit jinak. Má vyrýsované asi nejvíce břišní svaly, ale zbytek jeho těla stojí taky za pohled a slečna, které své tělo představí, určitě nebude litovat. Na hrudi má vytetovaný pentagram obklopený andělskými plameny, protože věří, že ho chrání před zlými silami. Na prsteníčku pravé ruky uvidíte stříbrný prstýnek a na krku nosí přívěsek, který dostal od své sestry k narozeninám. Přívěsek nosí pod svým trikem a většinou ho nesundává. Na jeho pravé ruce můžete zahlédnout ještě náramek a na levé ruce černé hodinky. Jeho chůze je většinou rázná a rychlá, ale i on dokáže jít pomalu a užívat si okolního prostředí. Jeho posed je typicky mužský. Trochu rozkročné nohy a pohodlně opřený o opěradlo za sebou. Když je v předklonu, tak má ruce většinou sepjaty a zapřeny lokty o svá stehna podpírajíc si svou hlavu. Jako každý člověk má i on pohyby, které jsou pro něj specifické. Jedním z nich je svraštění obočí, když nad něčím usilovně přemýšlí nebo netrpělivé poťukávání o desku stolu. Nejvíce se však stává, že když se potřebuje uklidnit, tak si položí pravou dlaň na levou část hrudníku přesně na místo, kde má vytetovaný pentagram. Většinou se tak uklidní. Sám neví, proč to tak dělá, ale lidé v jeho okolí jsou na to již zvyklí, i když mohou být zezačátku překvapeni. Jeho styl oblékání? Není nijak vysazený na módu. Většinou si obleče to, co je mu pohodlné. Když je mimo službu, tak ho můžete na ulici zahlédnout v džínách a pohodlném tričku různých barev. Samozřejmě na sobě má v chladnějším počasí bundu. Nosí častěji pevné boty a uvidíte ho v nich pravděpodobněji než v teniskách nebo sandálech. Na svém oblečení se může vyskytnou chlup jednoho ze psů, kteří s ním a jeho sestrou žijí. Snaží se, aby chlupy na jeho oblečení nebyly. Všímavější lidé si mohou všimnout lehce vybouleného místa na boku, když má volnější tričko, kterým se tu bouli většinou snaží překrýt. Má tam s největší pravděpodobností střelnou zbraň a v kapse svých kalhot kapesní nůž. Nedílnou součástí jeho šatníku je samozřejmě uniforma, kterou si bere pokaždé, když jde do práce. Dbá na to, aby jeho uniforma byla čistá a nepouští k ní za žádnou cenu své psy. Dalo by se říci, že zde platí tvrzení: ‚Na chlapy v uniformě ženský prostě letí.‘

Charakteristika: Sebastian je napříč všemu veselá kopa a zábavný chlap, i když to tak zprvu nevypadá. Zezačátku možná vypadá jako morous, který je nepřizpůsobivý a samotářský, ale opak je pravdou. Dalo by se říci, že Sebastian má dvě tváře. Jedna je z dob předtím než se stal policistou na vysokém postu a ta druhá je o dost klidnější a reprezentativnější a hodna jeho postu v práci. Nejprve si rozebereme jeho předchozí já, které se v dost velké míře promítá i v jeho činech teď. Teoreticky se nezměnila jeho povaha skoro vůbec, pouze trochu zmoudřel a změnilo se jeho chování.

Sebastian je společenský člověk, který rád chodí za zábavou a flámuje do noci. Je to sukničkář a má vysoké ego, které mu jen tak někdo nesrazí i kdyby se o to pokoušel sebevíc. Je dost hrdý a nerad uznává chybu. Někdy prostě svou hrdost skousne, ale to je opravdu výjimečný den, kdy by měli vyvěsit vlajky. A navíc to se většinou stane, když je s dotyčnou osobu sám. Stejně tak neříká moc často slovo děkuji a omlouvám se nebo promiň. Tato slova řekne jen ve výjimečném případě,ale on to dokáže spíše vyjádřit svými činy. Nedává moc najevo silné emoce. Například smutek nebo lásku. Spíše si své emoce vybíjí vztekem a rozbíjením věcí. Případně se vydá do jen tak na nějakou procházku a pročistí si hlavu. Občas je dosti výbušný a když ho někdo opravdu naštve, tak by na něj začal řvát dost silně a nešetřil by pádnými argumenty a sprostými slovy. Jelikož je to dost velký sukničkář, tak nikdy ta dotyčná osoba nepozná jestli se mu líbí nebo se stala zase jenom holkou na jednu noc. Takové vztahy mu vyhovují. Chce volnost,ale někdy by rád měl opravdový vztah, ale to si nechce přiznat. Nejednou se mu stalo,že po propité noci v baru se probudil v jednom z cizích pokojů a s úlekem zjistil,že vedle něj leží nějaká úplně cizí nahá holka a on si ji vůbec nepamatuje. Když je ta dívka vzhůru,tak od něj většinou uslyší místo „Dobré ráno.“ Větu „Jakže se to jmenuješ?“ a spoustu jiných hlášek a potom se jenom obleče, zvedne se a zmizí ven z bytu a pokouší se zjistit,kde je a také se snaží si vzpomenout, co se tu noc vlastně dělo a jak se tam dostal. Po většinu dne je,ale nijak moc nevzrušený a tváří se jako by mu to bylo všechno jedno. Dokáže vytvářet takové legrační obličeje, že se někdy určitě těm jeho výrazům zasmějete. Ať je situace jakkoli vážná, tak většinou dělá vtipné narážky a nedělá si z toho moc hlavu. Ne že by mu to bylo jedno, ale je to prostě jeho povaha. Většinou má na tváři ten svůj neutrální výraz, ze kterého nic nevyčtete, možná bude mít dokonce trochu svraštěné obočí, ale to je u něj naprosto běžné. Díky mimice svého obličeje dokáže vyjádřit spoustu emocí, ale podle výrazu jeho očí většinou poznáte v jakém rozpoložení se práv.Ve škole nebyl moc dobrým žákem a nosil trojky, čtyřky a pětky, takže když na něj kdokoli začne mluvit odbornými názvy, tak bude jenom přikyvovat a bude doufat, že se ho na něco ta dotyčná osoba nezeptá nebo prostě řekne nějakou vtipnou narážku a dál to neřeší. On se vyzná spíše ve zbraních, v boji na blízko a samozřejmě ve hře na kytaru, na kterou umí velice dobře hrát, protože hraje už od dětství. Z puberty má také zálibu ve všech zbraních, ale hlavně ve střelných. Ve svém domě, který sdílí se svou sestrou, má zbraně, které má uschované v trezoru a nebo má jednu ve svém kancelářském stole. Je vždy připraven a většinou u sebe zbraň nosí. Je zázrak, když u sebe nemá něco na obranu. Jednu ze svých zbraní má i pod polštářem, na kterém spí, aby byl vždy připraven na jakoukoli situaci. Za tohle ho spousta lidí bude určitě řadit do kolonky ‚šílenec‘ až se to dozví, ale on je prostě jen opatrný a má zbraň připravenou pro nezbytně nutný případ. Poslouchá spíše rockovou a metalovou hudbu a není na ty slaďárny, které každou chvíli slýchá v televizi. Má řidičák na auto a ten se mu dosti hodí. Vlastní černý model auta Chevy Impala 67, o který se stará jako o vlastní přítelkyni. Když se s ním cokoli stane, tak to sám opraví, i kdyby mu to mělo trvat bůh ví jak dlouho. Často posiluje, cvičí a trénuje veškeré své dovednosti. Většinou tedy sílu a výdrž. Cítí za svou sestru Joannu velkou zodpovědnost. I když se to tak nemusí zdát, tak by ji ochránil i kdyby musel urazit půlku světa, aby tak učinil. Jeho mysl je neoblomná a jeho sestra je jeho Achillova pata. Je dost majetnický a nelíbí se mu, když se kolem ní motají nějací kluci, kteří se jí chtějí dostat jen pod sukni a nezalíbí se mu. Jinak řečeno – prostě muži s povahou jako má on. Je to prostě jeho mladší sestra, na kterou nedá dopustit, i když se tak nechová a někdy to vypadá, jako by mu byla ukradená. Často jí říká prcku a je mu jedno v jaké společnosti zrovna jsou. Třeba i ve společnosti. Není to velký rváč… nebo jak se to vezme. Když si někdo začne,tak ho dost jednoduše zpacifikuje a netrvá mu to moc dlouho a to bez ohledu na to,jak je protivník starý,kolik měří a kolik váží. To vše díky jeho svalům,které si získal tvrdým tréninkem. Vyžaduje to, aby ho ostatní respektovali a umí si respekt vydobýt. Nemá rád změny a vždycky mu dlouho trvá než se s nějakou změnou smíří. Na sobě nic měnit nechce a je svůj, i když se to ostatním třeba nelíbí. Prostě se jen tak kvůli někomu nebude měnit. Řídí se mottem: „Nikdy to nevzdávej!“ Je dosti tvrdohlavý a nerad dělá kompromisy. Když je kompromis nezbytný,tak chvíli remcá,ale pak nakonec souhlasí. Jako každý tvor má také on svého úhlavního nepřítele, kterým je strach. Má panický strach z létání a proto nejraději jezdí autem a je mu jedno, jak dlouho tu bude trvat. Často trpí nočními můrami, ze kterých mu někdy dělá potíže se probudit a většinou se probudí zpocený zadržujíc výkřik. Jeho noční můry jsou různé. Je to policista a viděl toho i na svůj poměrně nízký věk dost. Za svou sestru by položil i vlastní život. Dokáží pochopit vždy záměry toho druhého, protože se téměř dokonale znají. Nerad poslouchá autority, jelikož je to rána pro jeho ego, ale když jde o něco důležitého, tak to překousne a poslechne rozkaz. Není dvakrát moc důvěřivý a jeho důvěru si musíte zasloužit. Je dosti ostražitý a nikdy nevyrazí do akce bez záložního plánu nebo plánu na ústup. Sebastian je odborník na boj a všeho, co se toho týká. Zbraně na dálku, na blízko, pěstí souboj. Tohle všechno mu nedělá vůbec žádné potíže a je dost zkušený a dobrý. Nikdy nepodceňuje svého protivníka. Jeho nejoblíbenější hrou je poker a v té hře má vážně štěstí a umí ji dokonale hrát a také dokonale dokáže přečíst protihráčům výraz v obličeji.

Změnil se víceméně kvůli své práci, protože si nemůže dovolit být takový jako předtím, když by měl jít příkladem. Je to průměrný chlap, který na sebe nijak výrazně neupozorňuje. Na tváři má většinou zamyšlený výraz a občas mu obočí sjede trochu dolů a je poznat, že se jeho přemýšlení prohloubí. Když je mimo službu, tak stejně moc nepřemýšlí nad následky jako tenkrát, ale už se mírní. Už nechodí každou noc do nějakého baru a neprobouzí se vedle neznámých dívek. Snaží se to dost omezovat. Nechce, aby si o policii ostatní mysleli špatné věci a to vše jen díky němu.

Už při prvním setkání z něj čiší autorita a to se ještě umocní, když ho uvidíte v uniformě. Ve své práci je velice rozhodný, ale i on je pouhý člověk a dělá chyby. Když se akce nezdaří a lidský život je zmařen, tak to zezačátku Seb nese hodně těžce, protože to pokládá sám sobě za vinu. Jako uvolnění bere procházku venku. Je jedno jestli půjde sám a nebo se psy. Jeho tón hlasu záleží na situaci a jeho chování vlastně také. Už ale není tak zběsilé jako bývalo. S dětmi to umí a rozumí si s nimi, ale i on nemá nekonečné nervy a když je toho na něj moc, tak se může stát, že vyštěkne i na nějaké dítě, které na něj bude protivné. Jeho chování a povaha je stále stejná, ale více přemýšlí nad svým chováním a více reprezentuje své řady.

Většina lidí, které potká a oni se dozví, kde pracuje, se diví. Je pro ně nepochopitelné, že šestadvacetiletý kluk může mít takhle vysokou hodnost u policie. Docílil toho pílí a loajalitou a díky svým předpokladům se dopracoval až sem.

Historie: Sebastian se za tmavé bouřlivé noci narodil mladšímu páru. Jeho matka se jmenovala Kira. Její tmavé vlasy sahaly až do poloviny jejích zad. Jejím manželem byl vysoký černovlasý muž. Jmenoval se Hunter a to k jeho povaze, kterou skrýval před světem, docela sedí. Starali se o Sebastiana poměrně dobře, ale to doby, než se vyboural bratr Huntera. Od té doby se Littlovi uzavřeli do sebe a už nemluvili ani se sousedy. Moc je ta nehoda a následná smrt sebrala. Kira si také moc oblíbila bratra svého manžela. Z jejich domu se často ozýval křik a pláč dítěte. Byl to Sebastian. Chodil do školky s modřinami, ale odmítal své rodiče udat. I když mu bylo teprve pět let, tak všem tvrdil, že jen spadl. Lidem v okolí se to nijak nezdálo, ale co zmohli. I přes tohle všechno byl Sebastian veselý kluk, ale s obavami chodil domů.

Narodilo se do jejich tříčlenné rodiny další dítě. Byla to tentokrát dívka a oni ji pojmenovali Joanna. Na nějakou dobu bylo všechno zase v pořádku. Z domu nebyl slyšet žádný řev a pouze smích nebo pláč malé sestřičky. Sebastian si myslel, že už bude všechno v pořádku, ale krutě se zmýlil.

Bylo mu sedm let a ve škole se stal velký průšvih. Sebastian si hrál na dvorku s ostatními kluky fotbal a pokazilo se, co mohlo. Kopl prudce do míče, ale ten se odrazil od tyčky a proletěl zavřeným oknem, které se následně roztříštilo na malé kousky. Zhrozil se. Tohle přeci udělat nechtěl! Byla to nehoda. Jak to vysvětlí rodičům? Musel jít domů a sdělit jim tu zprávu a také to, že musí uhradit náklady na opravu. Měl strach. Přišel domů a došel k rodičům do obývacího pokoje a sklopil pohled. Kira právě chovala malou Joannu. Hunter věděl, že je něco v nepořádku, tak se postavil a založil si ruce nekompromisně na hrudi. Ihned z něj začali páčit to, co se stalo. On kmitnul pohledem po své sestřičce. Všiml si modřiny na pravé líci a na levém zápěstí. Očima mu proběhl stín, ale teď měl sám vlastní problém. Přiznal se k tomu, co udělal a čekal, co přijde. Většinou to bylo špatné, ale nikdy ne až takhle. Hunter k němu přišel a dal mu několikrát pěstí do obličeje a shodil ho na zem. Seb se cestou k zemi praštil o stůl a rozsekl si obočí. Padl na záda, ale přetočil se na bok téměř ihned, když ho začal jeho otec kopat do břicha. Kopl ho asi třikrát a pak přestal. Sebastianovi tekla krev z nosu a po tváři se mu řinuly slzy. Jeho malá sestra brečela a Kira na to všechno jen koukala a dlaní přikrývala ústa malé Jo, aby nebyl slyšet její pláč. V jejích očích se zračilo zděšení. Hunter naštvaně odešel a Kira postavila na zem dítě a odešla za ním do kuchyně jako by se nic nestalo. Takhle to sice bylo skoro každý den, ale nikdy ne tak silně. Jo ihned přišla ke svému bratrovi, ale on se jen posadil, utřel si slzy a povzbudivě se na ni usmál. Všechno ho bolelo a krev kapala na koberec. Seb svou sestru objal a šeptal jí do ucha, že to bude dobré.

Rodiče se rozhodli, že by bylo nejlepší Sebastiana odvést do nemocnice a všem tam tvrdit, že spadl z kola nebo něco podobného. Dojeli tam a museli počkat v čekárně. Když byl Seb konečně na řadě, tak ho doktor pozval do ordinace i s jeho otcem. Vyptával se otce, jak se to stalo a Seb jen přikyvoval s trochu smutným výrazem. Nemohl otci odporovat. Zmlátil by ho. Doktor ho vybídl ať si sundá triko, ale Sebastian protestoval a stejně tak i Hunter. Takhle by se totiž doktor dozvěděl o všelijakých modřinách na těle chlapce. Seb to sice mohl udělat na truc, ale i přes to všechno měl své rodiče rád a neutekl kvůli své sestřičce. Druhý den do školy přišel se sešitým obočím a s modřinou na pravé líci. Všem tvrdil, že upadl ze schodů. Co jiného si mohl vymyslet? Uvěřil by mu někdo, kdyby řekl pravdu? Nechtěl to riskovat a nechtěl, aby ho ostatní považovali za lháře.

Každý den prožíval skoro to samé. Bolest, kterou považoval za nekonečnou. Probdělé a proplakané noci. Nechtěl otci a matce dopřávat potěšení v podobě jeho slz. Zapřísáhl se, že před nimi nebude brečet. Už nikdy. Bylo mu jedno, že ubližují jemu, ale že ubližují jeho malé sestře? Za to je začal nenávidět. Týrání se stupňovalo a došlo to až do neúnosné meze. Sebastianovi bylo osm a jeho sestřičce tři roky. Přiběhl domů ze školy a neslyšel nic. Přišlo mu to podezřelé. Dům byl naprosto tichý. Rozběhl se dovnitř a rozrazil vchodové dveře. Vyřítil se nahoru po schodech přímo do pokojíčku jeho sestry. Nad spící Joannou se skláněla Kira a v rukou třímala péřový polštář. Asi se s manželem shodli, že děti jsou jen přítěží. Chtěla malou Joannu udusit. To její ochránce Sebastian nemohl dopustit. Rozběhl se hlasitě a rychle k ní. „Nech ji!“ vyštěkl a strčil do své matky, která si svého syna předtím nevšimla a nečekala tvrdý náraz. Hlavou se bouchla o hranu stolu a na chvíli ztratila vědomí. Sebastian musel spěchat. Vzal svou malou sestru do náruče a utíkal pryč z pokoje. Do cesty se mu u otevřených vchodových dveří připletl jeho otec s nabitou zbraní. Chystal se zrovna vystřelit, ale někdo ho vzal za ramena a shodil ho na zem. Hunter vystřelil jen do stropu. Ten muž byl policista. Zachránil život malému Sebastianovi a Joanně. Pro malého kluka se najednou stal velkým vzorem a chtěl se stát jako on a zachraňovat lidi v nesnázích. Ten nasadil pouta jejich otci a zavolal posily. Když bylo po všem, tak je vzal k sobě. Jen na nějakou dobu, ale nemohlo to být napořád. Ten policista se jmenoval Charlie. Chtěl by si je nechat, ale jeho matka onemocněla a on se musel starat jenom o ni, takže děti skončili v dětském domově.

Sebastian se o svou sestru staral i tam. Nesnášel to tam a sám nevěděl proč. Chtěl zpátky k Charliemu, ale nešlo to. Dalo by se říci, že se stal postrachem celého domova a několikrát ho chtěli převést jinam, ale rozmluvila jim to jeho malá o pět let mladší sestřička. Byl jí za to vděčný. Na kytaru hrál už od dětství. Měl vlastní kytaru, kterou mu daroval dědeček kamaráda ze školy. Krátil si hrou na kytaru dlouhé chvíle v domově. Začal být opravdu ještě více nezvladatelný a byl to průšvihář. Nečekal, že by si je někdo z domova vzal. Ale poštěstilo se jim najít nový domov. Vzal si je k sobě zpátky Charlie s jeho ženou, která se jmenovala Rose. Sebastianovi bylo patnáct a Joanně deset let.

Žili u nich, ale Seb byl stále nezvladatelný a Charliemu s Rose dávalo hodně práce ho vychovávat. Měli s ním dost velkou trpělivost a dokonce tolerovali i některé jeho úlety. V tu dobu to byl velký sukničkář a každá s ním chtěla chodit. Byl to přece ten kluk z děcáku a k tomu to byl fešák! Postupem času se uklidnil a to všechno jen díky nové rodině, ve které byl. Cvičil s Charliem každé ráno než musel jít do práce. Chtěl být pořád jako on a už se uklidnil. Dělal všechno pro to, aby byl příkladným synem. Charlieho s Rose považoval za své rodiče a po určitém papírovaní převzali sourozenci Littleovi jméno jejich adoptivních rodičů. Blackwoodovi.

Všechno šlo jako po másle a po usilovném snažení se Sebastian dostal na policejní školu a úspěšně vystudoval. Byl nejlepší ze své věkové kategorie. To všechno nejspíše kvůli Charliemu. Po svých úspěších byl povyšován a dostal se i tak mladý na post kapitána policie. Do té doby nevnímal situaci, která v Gold Pitu panovala. Nijak moc ho to nezajímalo, ale přikláněl se k tajnému spolku, který zde fungoval. Dělal prostě ve většině jen svou práci, ale nebyl to pěšák. I on měl svou mysl a konspirační teorie mu kolovaly hlavou, ale stejně to většinou vypustil. Když mu bylo třiadvacet let, tak se odstěhoval od adoptivních rodičů do vlastního domu. Vzal s sebou i sestru, takže společně bydlí v domě a pořídili si i dva německé ovčáky. Caesara a Caspera. Oba dva to byli bratři jak se patří a pořád se snažili se spolu prát, ale jenom tak z legrace. Sebastian je vycvičil a oni hlídají dům, když doma nikdo není. Jsou to ukázkoví hlídači a není radno si s nimi zahrávat.

Od doby, co bydlel sám se sestrou sledoval pozorně situaci, která se děla v poslední době. Všechno se najednou rozuzlovalo a Gold piťané se dočkali vysvětlení. Situace se jako mávnutím kouzelného proutku zlepšila a město více prosperovalo. Seb se tedy musel více snažit omezovat své noci v barech a reprezentovat policii ještě více než kdy předtím. Chrání celým svým srdcem občany města a samozřejmě svou milovanou mladší sestřičku.

Zajímavost: Charlie s Rose si vzali děti k sobě, protože sami vlastní mít nemohou. Mezi ním a jeho sestrou je na první pohled dost silné pouto, které jen tak něco nezlomí.