Na svém místě v televizním studiu jsou usazeni moderátoři vysílání, Helen Rowling a Matthew Andreson. Dvojice, která Vás doprovázela již v minulých Týdenních událostech, které sklidily u obyvatel Gold Pitu úspěch díky její stručnosti.
„Příjemný podvečer, vážení diváci.“ Pro změnu vítá diváky Matthew Anderson, který je oděn v černém padnoucím obleku s modrou kravatou. „Jak jistě víte, slečna Danielle Killiene jezdí po světě a shání nejlepší výtisky knih, poté se tyto tituly dostávají do našich městských knihoven. K tomu stíhá ještě vykonávat funkci radního v Radě města. Na začátek pro vás máme živý vstup od našeho reportéra, Jima Daltona, který má připravený rozhovor právě s touto slečnou.“ Helen otočí hlavu k obrazovce. „Jime, jsi už na místě?“
ilustrační foto z dřívějších rozhovorů
„Dobrý podvečer. Právě se nacházím v Gold Pitské knihovně a vedle mě stojí slečna Killiene.“ Jim se dívá do kamery s úsměvem a mikrofon si drží u úst. Za nimi je vidět spousta regálů s knihami a je to pravé místo pro natáčení této reportáže. „Slečno, jak si myslíte, že vaše činnost mění Gold Pit?“
Trochu se na toho chlapíka před ní pousměje, upraví si černé obroučky na očích a opatrně začne formulovat odpověď. „Inu, já hlavně doufám, že má činnost vůbec nějak mění Gold Pit. Ono ty zahraniční knihy mají veliké využití. Umožňuje to lidem poznávat literaturu, kulturu a historii různých zemí na povrchu. Lidé se podle toho mohou rozhodovat kam by chtěli na dovolenou, kde strávit Vánoce či letní prázdniny. Někteří lidé si půjčují knihy i v cizím jazyce, takže se v něm ještě víc zdokonalují.“
Reportér během její řeči občas přikývne a drží jí u úst mikrofon. „Jezdíte po povrchu v mnoha zemích světa. Není to pro vás únavné? Dorozumívání se s cizinci, kteří nemusí rozumět Vaší řeči a ta spousta cestování.“ Jim zase přesune mikrofon od svých úst k ústům Danielle. Lehce přešlápne na místě a čeká na její vyjádření.
„Dříve, když jsem byla každý týden jinde a to bylo neskutečně únavné. Teď už tak často nejezdím, protože takovou rychlostí bych vyčerpala všechny země a navíc mám práci ještě tady.“
Z výrazu reportéra je jasné, že se nediví, že ji to unavovalo. „Když cestujete, tak musíte být znalá cizích jazyků. Kolika jazyky mluvíte?“ Tohle je zajímavost pro diváky.
Přešlápne si z nohy na nohu, protože stát pořád v jedné póze začíná být únavné. „Inu, vystačila jsem si jen s angličtinou, ale mám nějaké základy z italštiny a portugalštiny.“
„Myslím, že tohle je vše. Děkuji vám, slečno Killiene a přeji vám hodně úspěchů.“ Natáhne k ní ruku, aby si s ní potřásl a ještě nechá prostor, aby se mohla Danielle rozloučit a nebo se nějak vyjádřit.
„Není za co.“ Potřese si s ním rukou a usměje se.
„Přepojuji zpátky do studia a přeji příjemný zbytek večera. Pro Gold Pit TV, Jim Dalton.“ Z živé reportáže se obraz opět přepojí do studia. Pohledem na stojícího Matthewa a Helene u interaktivní obrazovky.
„Helen, myslím, že až přijdu domů z práce, tak si přečtu nějakou knihu.“ Otočí se Matt s úsměvem na svou kolegyni. „To je dobrý nápad, nejspíše udělám totéž.“ Odvětí Helen taktéž s úsměvem a Matthew se zadívá do kamery. „Již delší dobu registrujeme na ulicích nárůst policejních hlídek.“ Vedle něho se objeví na interaktivní obrazovce graf s kriminalitou ve městě od policejního prezidia. „Více informací pro vás zjišťovala reportérka Nicole Styron.“ Na obrazovku diváků skočí obraz blonďaté ženy v slušivém kostýmku.
obrázek z kampaně
Nicole se zadívá do kamery a lehce pohodí hlavou. „V ulicích našeho města je spousta nových hlídek a posil z celého světa.“ Na obrazu se objeví sestříhaný záznam policistů v ulicích, kteří mají různé uniformy. Komentář reportérky je stále slyšet. „Již ode dneška, pondělí, probíhá nábor nových policistů do policejního sboru. Podmínky jsou jednoduché. Pro přihlášení musíte být starší jednadvaceti let a nesmí vám být více než pětatřicet. Samozřejmostí je také středoškolské vzdělání, bezúhonnost a musíte v Gold Pitu pobývat více než tři měsíce.“ Záběr se opět přesune na Nicol, která má na tváři svůj lehce povýšený úsměv. „Máte odvahu se přihlásit k policejnímu sboru a chcete konat ve jménu zákona a pořádku? Gold Pitská policie hledá právě Vás, odvážlivce a lidi se smyslem pro pořádek. Pro Gold Pit TV, Nicole Styron.“ Reportérka pohodí vlasy a už jsme opět ve studiu, kde je kamera změřena na moderátorskou dvojici usazenou v křesle na svém obvyklém místě.
„Před půl rokem započala soutěž o nejlepší architektonický návrh našeho městského parku.“ Začne Matthew a Helen ho dokončí. „Již známe vítěze, kterým se stal mladý architekt Matheas Van Eddington po dlouhé bitvě. Reportáž připravil opět reportér Jim Dalton.“
(fotografie od Jane Alemann z parku ve Východní periferii)
„Dobré odpoledne.“ Pozdraví směrem ke kameře reportér a usmívá se. „Právě stojím v parku, který projde rekonstrukcí a vše se bude řídit návrhem mladého pana van Eddingtona.“ Jim stojí u stromu ve Východní periferii a položí na něj dlaň. „Celá soutěž probíhala půl roku a za favorita na vítěze byl považován Bellamy Blackburn, který je zároveň dvorním architektem prefektury. Mezi účastníky soutěže panovala prý zdravá rivalita, ale při vyhlášení vítěze vše proběhlo bez problémů a panovala zde přátelská atmosféra. Není ještě známo, kdy proběhne samotná rekonstrukce parku, ale jistě je na co se těšit. „
Najednou vypadne obraz z reportáže a obraz je přepojen do studia, kde netušící moderátoři si popíjí kafe a mluví o svém osobním životě. Vyzní nejspíše pokyn z režie a s menším zaskočením se rozloučí moderátorka div se nezačervená. „Tohle byly veškeré novinky z našeho města.“ Helen se usměje trochu křečovitě, protože si uvědomila o věcech, o kterých se před chvílí bavili. „Uvidíme se příští týden u dalšího vysílání a snad už bez technických chyb.“ Tentokrát Matthew dořekne svoji část s pobaveným úsměvem. „Na shledanou.“ Odpoví oba skoro jednohlasně a Týdenní události v Gold Pitu opět končí.
