Solomon Adrian Marth

Ač se to nezdá a Sol vám může připadat jako hodný svatoušek, není to tak. I přes hluboké nebesky modré oči a povětšinou rošťácky rozcuchané polodlouhé hnědoblonďaté vlasy až tak nevinný není. Jeho obličej má poněkud ostřeji řezané rysy, čelisti s bradou vystupují z tváře a čelo má vysoké, tak vše nahrazují plné rty a lehce zašpičatělý nos. Ovšem, když se mu na tváři vykouzlí úsměv, hned jeho celá tvář roztaje v tiché vlažnosti. Své pocity dává dost najevo, tudíž není potíž ho potkat zamračeného, nebo usměvavého, druhá možnost je však častější mezi přáteli. Na ulici je častěji jako vážná osoba se sluchátky v uších a i přesto jde slyšet, jakou hudbu poslouchá. Když už mluvíme o ulici… Jeho 186 centimetrů vysoká postava se ztrácí ve výškových normálech ostatních mužů. Tedy není ani malý, ani obr. Když se na něj však v letních měsících zadíváte, povětšinou vás přejde chuť na provokování. Nejen že kolem krku mu neustále visí kovové řetízky s plackami nebo s nějakými znaky pro něj osobními, ale přes volné tílko nejde přehlédnout svalnaté ruce, které získal po několika letech z posilovny. Kožená bunda není nic neobvyklého, černé upnutější rifle a conversky k němu přímo patří. Tedy pokud není v práci. Zde je seriózní a potkáte ho striktně s bílým pláštěm, bílými kalhotami a pracovním tričkem nebo košilí a uklidňujícím úsměvem na tvářích. Občas i s pinetkami ve vlasech, co mu drží ofinu, aby mu nevadila při práci.

Jak už bylo zmíněno, Sol je hodně náladové stvoření. I když své emoce se už naučil ovládat natolik, aby mohl provozovat serózní práci, rád tomu uteče a to ve chvíli, kdy si stoupne před mikrofón v obývacím pokoji a z plných plic si zazpívá. Ačkoliv na to v práci nevypadá (na ulici už ano), najdete ho většinou zpívat, nebo jak si někdo přeje řvát, metalové nebo rockové písně. Popové písně si raději nejřív upraví. Druhá možnost, kterou se zbavuje napětí jsou dvě hodinky v posilovně, kde si zastrčí opět sluchátka do uší a nic raději neřeší. Nedá se říct, že by byl zlý nebo chladný, ale rozhodně neotevírá svou náruč všem, kdo se na něj usmějí, z toho je vyléčený. K cizí osobě bude mírný, ale rozhodně ne kamarádský. V tomto chování však nastává obrat o sto osmdesát stupňů, pokud se dostanete k němu do seznamu přátel a to není zas až tak obtížné. Pouze si s vámi musí rozumět aspoň v něčem.

Narodil se do rodiny Marthů za deštivého dne v posledních srpnových dnech, konkrétněji 22. 8. 2065, v Uppsale ve Švédsku, kde také vyrůstal s dalšími třemi sourozenci, sestrami Annikou a Irmou, která je nejmladší, a bratrem Eliasem. Jeho tatínek byl vedoucí ve své vlastní firmě, která obchodovala se dřevem a maminka zůstávala v domácnosti, kde se stala o své děti a manžela. Solomon je jejich třetí dítě, proto když dostudoval střední vypadl na rok do Ameriky, kde si brigádami a zpěvem vydělal nějaké peníze na vysokou školu, kterou studoval také v americe. Rok po dokončení diplomu pracoval v malé ordinaci na okraji Stockholmu, jelikož se kvůli rodině a problémům otce se zády odstěhoval zpátky do Švédska, než se mu nabídla práce zde v Gold Pitu. Tu bral všemi deseti, protože vždy rád cestoval a nová a zvláštní místa jdou pro něj výzvou. Jak je vidět, jeho život nebyl ničím zvláštní, měl milující maminku s tátou, kteří se snažili své děti vychovat co nejlépe to šlo, i když to znamenalo přísnou výchovu na čtyři děti. Lékařskou střední si zvolil proto, že chtěl zachránit svou babičku, která měla rakovinu děložního čípku, než však stihl dostudovat třetí ročník, zemřela. Na svůj slib však nezapomněl a proto ho nyní můžete potkat v Goldpitské nemocnici na gynekologickém oddělení.