„Dobrý den.“ Pozdraví Jim a jde pomalým krokem chodbou a v ruce drží mikrofon. Kamera stojí na místě a natáčí přicházejícího reportéra, který mezitím mluví. „Dnes zemřela jedna z účastnic autohavárie, která byla zaviněna třiapadesátiletým mužem, který měl v krvi přes jedna promile alkoholu. Řidič vyvázl s lehkými zraněními a byl vzat do vazby za řízení pod vlivem alkoholu a usmrcení z nedbalosti.“ Zastaví se a podívá se přímo do kamery. „Přinášíme vám rozhovor s jedním z ošetřujících lékařů pacientů.“ V záběru se objeví asi o hlavu vyšší lékař, který si stoupne vedle Jima, a ten oproti němu vypadá celkem drobně. Někomu by to mohlo přijít i komické, kdyby se nejednalo o vážnou reportáž.
„Pane Johnsone, byl jste přidělen jako lékař obětem autonehody. Co nám řeknete o jejich zdravotním stavu?“ Jim natáhne ruku s mikrofonem tak, aby byl lékař slyšet a bylo mu rozumět.
„Řidič auta byl přijat do nemocnice v bezvědomí se středními zraněními.“ Jim občas přikývne a nechá lékaře mluvit. „O dva dny později byl na vlastní žádost propuštěn.“ Světlovlasý muž se zadívá na okamžik do kamery, ale pak raději sklopí pohled k reportérovi. „Pacientky byly v kritickém stavu převezeny na jednotku intenzivní péče, kde se nám podařilo stabilizovat jejich stav. Bohužel obě upadly do kómatu během prvního týdne léčby. U jedné z pacientek nastaly vážné komplikace s životnědůležitými orgány a na následky svých zranění dnes zemřela.“
„Dalo by se tomu zabránit?“ Reportér ke svým ústům na chvíli přiloží mikrofon, ale po dokončení otázky ruku zase natáhne k ústům lékaře.
„Bohužel ne.“ Lékař zakroutí hlavou a Jim zase stáhne ruku k sobě.
„Jak je na tom druhá z pacientek?“
„Ta leží v komatu ale její stav je stabilizovaný.“
„Jak velká je pravděpodobnost, že se probere?“
„Její stav se lepší a dáváme jí velké naděje. Bude to ale vyžadovat dlouhou léčbu a velkou trpělivost rodiny.“ Lehce se pousměje a reportér přikývne.
„Děkuji za rozhovor, pane Johnsone.“ Jim se otočí ke kameře. „Z Gold Pitské nemocnice, Jim Dalton.“ Obraz se opět přepojí do studia.
„Dobrý den.“ Za blonďatou reportérkou je vidět dav nespokojených obyvatel, kteří pokřikují a mávají cedulemi. „Už pár hodin zde probíhají nepokoje spojené s nedostatkem pracovních míst.“ Nicole zamíří k jednomu z účastníků a zastaví se vedle plešatého muže. „Dobrý den, čeho byste chtěl vy docílit tímto protestem?“ Zeptá se ho a dá mu k ústům mikrofon.
„Zavřete hranice, ať se sem už žádní lidé z povrchu nedostanou! My… My jsme diskriminovaní a přednost mají vždycky jenom ti z povrchu! Musíme tomu udělat přítrž!“ Chytne reportérčinu ruku a přitáhne si mikrofon blíže k ústům. Reportérka na něj jenom poměrně vyděšeně kouká. „Pryč s lidmi z povrchu! Chceme práci!“ Je vidět, že je dost rozvášněný, ale pak pustí reportérčinu ruku, která ji ihned stáhne k tělu a otočí se ke kameře. „To byl nejspíše jeden ze vzkazů pro prefekturu. Další podrobnosti se můžete přečíst na webu Gold Pit TV ve zpravodajské sekci. Pro Gold Pit TV, Nicole Styron.“ Opětovný záběr do studia.
„Zdravím.“ Pozdraví je se širokým úsměvem a poté odpoví s uvolněným výrazem. „Myslím si, že situace je na všech frontách klidná. Nikdo není nařčen z cizoložství ani nikdo známý zatím nedostal výpověď za hrozivé výkony, jak by tak už měli učinit v Gold Pit TV.“ Odpoví s úsměvem a poté dodá s vážnějším výrazem. “ Samozřejmě situace na náměstí a na silnicích není vůbec dobrá.“
S lehce povytaženým obočím sleduje Joea, když mluví o cizoložství a o rozdávání výpovědí. Možná mu teď v hlavě napadá to byl dobrý nápad s ním točit živý rozhovor? „Vy jste také byl v knihovně, když byl spáchán atentát na pana prefekta. Jak tohle na vás celé působí? Myslíte, že to byla jednorázová akce a nebo by se mohly takové situace opakovat?“
K další otázce se pousměje a odpoví: „Nic mě nemusí inspirovat, jenom píšu to co lidé, kteří jsou známí, dělají za chyby. Někteří se chovají, jako kdyby jim svět patřil a vystupují na obrazovkách a v médiích jako nad lidi, je dobře, když se o jejich opravdovém životě dozvídá celé obecenstvo a lidé se můžou přesvědčit o tom, že také dělají chyby. Podle mého názoru. Jinak bych to nedělal, nikdo přeci nesedí rád jako novinář někde ve svém autě s kafem a bagetou a dalekohledem.“
„Spousta lidí vás odsuzuje za Vaše články a tvrdí, že je to jen – cituji – soubor hovadin, které stejně nikdo nebere vážně.“ Řekne a pak se podívá na Kindla. „Naplňuje vás tato práce, kdy, dle Vašich slov, informujete obyvatele Gold Pitu o různých aférách?“
Ohradí se a řekne následující. „Odsuzují mě hlavně lidé, kterých se to dotýká. Jestli to, co dělají je podle nich soubor hovadin, tak si myslím, že to není pravda, jelikož lidé si kupují náš deník a čtou naše zprávy a někdy jsou prostě ty větší aféry, kterým nezabráníme. “ Urovná si kravatu a svou košili. Poté kývne a sdělí. „Naplňuje mě to, že lidé jsou informovaní i o jiných ohledech života než jenom to, že dneska se staví budova za 5 milionů dolarů v tendru, který byl stejně přisouzen Darbyovým kamarádům nebo třeba to, že pan prefekt dneska zasadil strom a pěkně roste do výšky!“
Reportér na okamžik sklopí pohled, když Kindle mluví. Když skončí tak si odkašle. Neudělal to schválně. „Jistě.“ Řekne a nadechne se. Otočí se ke kameře. „To bude od nás vše.“ Podívá se na Joea. „Děkuji Vám za rozhovor, pane Kindle.“
„Není za co, mějte se a užijte si dnešní noc. Nezapomeňte dále podporovat Gold Pitská média!“
Reportér se věnuje kameře.. „Příjemný zbytek večera. Jim Dalton, Gold Pit TV.“
Obraz se opět přepojí do studia, kde je moderátoři vítají zpět s úsměvem. „Pro dnešní vysílání to je od nás vše.“ Začne Helen a nechá na Mattovi ukončení. „Přejeme krásný večer a uvidíme se příští týden u dalšího zpravodajství. Na shledanou.“ Oba moderátoři se usmějí do kamery, než se záznam ukončí.