Layla Eve Reed

Laylin oválný obličej lemují jemně vlnité zrzavé vlasy, které se na světle zdají světlejší než doopravdy jsou. Většinu času splývají do měkkých vln, ale když se namočí, tak se divoce zkroutí. To si pak rychle narazí na hlavu čepici, aby tu katastrofu schovala. Nejčastěji je nosí rozpuštěné, ale když už ji začnou hodně otravovat, splétá si je do volného copu, ovázaného barevnou stužkou. Ty jemné pramínky kolem obličeje se ale většinou stejně znovu uvolní a Layla si je pak nepřítomně zastrkává za ucho. Barva jejích vlasů ale postupem času trochu více ztmavla a záleží i na světle či roční době, aby jste ji mohli určit. Pohybuje se někde mezi zrzavo-hnědo-blond. Největší pozornost upoutají její zeleno-spíše však-šedé oči mandlového tvaru, které odvádějí pozornost od mírně bambulkovitého nosu. Na jedné tváři má mateřské znaménko. Pod delikátně vykrojenými rty se nachází uličnicky zašpičatělá brada. S pletí nemá většinou problémy, pouze jednou za čas se vyskytne nějaký pupínek a v létě se jí na nose objeví sprška pih. Líčení moc nefandí, ale ráda používá nejrůznější lehké lesky na rty.

Layla je štíhlé a menší postavy. Měří okolo 172 cm, takže se nad ní většina lidí docela hodně tyčí. Má chlapecky úzká ramena i boky, ani v oblasti hrudníku nenajdete objemné ženské vnady nadměrné velikosti, ale že by tam neměla vůbec nic, to se říci nedá. Nikdo by si ji rozhodně s klukem nespletl, její štíhlá a pružná postava a jemný obličej nikoho nenechají na pochybách. Váhu si udržuje pravidelným běháním v parku blízko domu. Když nemá směnu na klinice, ráda volný čas využije k návštěvě veřejného bazénu, kde si uplave pár délek.

Oblečení. Není hlavní něco mít na sobě? O módu se nezajímá a nakupuje to, co jí sedí, co se jí líbí, nebo co si může dovolit. Velkou výhodou je, že může využívat modely z ateliéru své mámy, takže když se účastní nějaké větší události, nemusí utrácet za drahou garderobu. Nejčastěji nosí vzdušné, rozevláté oblečení v tlumených přírodních barvách. Občas má ale chuť obléct si nějakou výraznou a zářivou barvu a to pak je rozzářený celý den. Nerada nosí velké, výrazně zdobené šperky, vystačí si s jednoduchými náušnicemi či řetízkem na krk. Často ji můžete vidět s prsty od barev a šmouhou na tváři.

Layla je tichá dívka, která se s nesmělým výrazem a většinou si jí ani nevšimnete, ale když je mezi svými přáteli, kterých sice nemá moc, ale zato jsou si velmi blízcí, dokáže se uvolnit, docela hlasitě se projevuje a široký úsměv ji z tváře nezmizí po celou dobu, kdy je s nimi. Nejspokojenější ale je, když kreslí, nebo maluje. Je do činnosti tak zabraná, že často ani nevnímá okolí. Nejraději zobrazuje květiny, i když má na pyl slabou alergii. Největší odměnou pro ni je vidět pocity, které její díla vyvolají na tvářích ostatních, ale nerada své výtvory ukazuje, protože se bojí kritiky. Proto si většinu výkresů věší jen u sebe v pokoji. S otevřením goldpitských hranic a propojení Intranetu a Internetu ale sebrala odvahu a stejně jako velká spousta jejích vrstevníků začala objevovat zákoutí sítě, kam se rozhodla zveřejnit i některá svá dílka.

Její nejoblíbenější barva je olivově zelená. Oblíbené zvíře nemá, miluje všechna roztomilá mláďata. Děsí ji, ale zároveň i fascinují oči a maskování chameleónů. Se seznamováním má trochu problémy, hlavně když ji někdo osloví, protože je překvapená tím, že na ni někdo promluvil. Za chvíli se ale vzpamatuje a snaží se co nejlépe konverzovat, i když se cítí trochu nejistá. Dá se snadno vyvést z míry a rychle zrudne, když jí někdo věnuje přílišnou pozornost, hlavně když jde o opačné pohlaví. Tento znak, červenat se, je pro ni přímo typický. Není neobvyklé, že se někdy začne i přeřekávat a tím může dojít k nedorozumění, která se však pak snaží za každou cenu vysvětlit. Bohužel, většinou se do toho ještě více zaplácá a tím ještě prohloubí svoje rozpaky. Ironie nebo sarkrasmus je jí cizí a pokud řekne něco, co tak zní, rozhodně víte, že to tak nemyslela. Dost často se jí podaří plácnout nějaký dvojsmysl a když si ho pak uvědomí, nebo ji ne něj upozorníte, zrudne od kořínků až po konečky a začne koktavě vysvětlovat, jak to myslela. Kvůli jejímu nízkému sebevědomí je s ní někdy dost složité pořízení, kdy nevěří tomu, že by pro vás byla dostatečně dobrá, aby něco znamenala.

Layla je hodně trpělivá a není zas tak jednoduché ji naštvat, protože si svůj názor raději nechává pro sebe, ale reakce na problémy se v ní časem nahromadí a jednou za čas musí dát svým pocitům volný průběh. Někdy bouřlivý, tak že si ani nedává pozor na pusu a prostě to z ní vyletí. Takové chvilky ale někdy přijdou na každého.

Do všeho, co dělá, vždy dává celé své srdce, ať už se jedná o cokoli. Je ochotná pomoci komukoli, kdo potřebuje a je u ní normální nejprve myslet na ostatní, než na sebe. Velmi si váží toho, co pro ni její okolí udělá a snaží se jim to oplatit ještě více, když už se obtěžovali kvůli ní.

Její osobnost by se dala shrnout takto: Věčně se červenající hodná a nevinná dívka s milým úsměvem, touhou někomu pomoci, tak nesmělá, až ji někdy přepadnou „záchvaty“ statečnosti, kterými své okolí a hlavně samu sebe velmi překvapí.

Layla se narodila 12.8. Margot Reed, nepříliš známé módní návrhářce, která ji vychovávala jako matka samoživitelka a jméno otce jí neřekla. Layla to ani vědět nepotřebovala. V sedmi letech se její máma vdala (její druhá svatba) za Petera Mercera, výborného chirurga v jedné z goldpitských nemocnic, se kterým se seznámila, když si Layla zlomila ruku při pádu ze stromu. Považuje ho za svého skutečného otce, jelikož ji prakticky celý život vychovával. Později do rodiny přibyla jednovaječná dvojčata Brian a Leo. Layla se o ně ráda starala a s radostí rodičům pomáhala. Když byli chlapci větší, začali jí pěkně komplikovat život, tak jak už to bráškové dělají, ale ona to láskyplně přechází. V 11 letech začala docházet do kurzu kreslení, kde mohla uplatnit svůj výtvarný talent zděděný po matce. Ve škole vždy měla poměrně dobrý průměr a kromě matematiky s předměty neměla žádné větší problémy. Obzvlášť si zamilovala biologii, protože jí každý, i ten sebemenší organismus připadá jako úžasné umělecké dílo přírody. Od 15 let občas hlídala děti sousedů, ale stálou práci dostala až v šestnácti, kdy jí majitel malého knihkupectví, kde si často četla, kupovala knížky, pátrala na policích po svých oblíbených, ale i po neznámých autorech, a radila ostatním zákazníkům, nabídl, že by za tu práci, co už tu stejně dělá, mohla dostávat i zaplaceno. Layla s radostí přijala.

Její život pokračoval jako obyčejně, dokud se při různých příležitostech neseznámila s několika velmi zajímavými lidmi. Díky jejich názorům si Layla uvědomila, že s jejich městem není všechno tak, jak se na první pohled zdá. Společně s nimi se pak přidala k aktivitám Tajného spolku, vedeného primusy Patrickem Rossem a Amber Reed, a byla mezi prvními členy. Letáčky, které vyvolaly spoustu dotazů a zmatku před převratem na Prefektuře (známý jako Kulometový převrat), byly jejím návrhem a prací. Tak aspoň udělala něco užitečného a moc se neodchýlila od svého pacifického smýšlení. Kvůli tomu se neúčastnila ani samotného převratu, za což je na jednu stranu vděčná, na druhou ale velmi lituje, že nechala za sebe nasazovat život své přátele.

Ve škole zdárně ukončila maturitní ročník a po dlouhém rozhodování mezi uměním a biologií, se rozhodla pro biologii. Byla přijata na Fakultu veterinárního lékařství v Gold Pitu, kde zahájila svůj první ročník od září roku 2092.

Po zpřístupnění Povrchu goldpitským občanům, se její šéf z knihkupectví rozhodl odstěhovat a jít hledat své příbuzné. Layle, jakožto jedinému zaměstnanci, nabídl budovu ke koupi za příznivou cenu. Společně s finančním přispěním od rodičů a s penězi vydělanými brigádou, souhlasila. Většinu knih si bývalý majitel odvezl s sebou, proto knihkupectví zavřela a mezitím prostory využívá jako svoji zašívárnu a malířský ateliér. V budoucnu si zde plánuje otevřít vlastní veterinářskou praxi. Její rodina se zatím na Povrch nechystá, pouze na velké prázdniny mají naplánovanou dovolenou u opravdového moře.

Nějakou dobu se všechno zdálo v pořádku, s novým prefektem a uspořádáním vedení to vypadalo, že bude život plynout hezky pokojně. Věnovala se škole, malování, rodině a také se zamilovala. Christopher Benjamin Ayers. Kluk o rok mladší ona, s nádhernýma hnědýma očima, vždy usměvavý, pracovitý a hodný. Chytrý a talentovaný. Její. Po jednom překvapivém polibku se v ní probudily tak silné pocity, že nevěděla, co má dělat. Ale…On její city opětoval a miloval ji stejně. Pokaždé, když ji políbil, se jí nahrnula červeň do tváří a hruď se jí naplnila radostí. Milovala ho, on miloval ji. Ale jedna kulka všechno ukončila. Město se znovu nořilo do vnitřních konfliků, kdy se bojovalo o vládu. Atentát na prefekta Henryho Clarksona, který jí málem umřel pod rukama. Setkání s Hamletem a jeho přívrženci, kteří je drsně potlačili, když odmítli opustit svoje město, a další život, Camerona Sweetse, který se jí podařil zachránit. Různé události, plné násilí a krve v ní zanechávaly hluboký dopad a nějakou dobu ji provázely děsivé noční můry, ve kterých umírali její nejbližší. V náručí Chrise se ale tyto sny rozplývaly. Dokud se jeden nestal krutou realitou. Další protest před Prefekturou proti Blackovi. Na něj už jíti musela, nemohla za sebe nechat bojovat zase jen ostatní. Chris tam šel taky, kvůli ní. Nechtěl ji pouštět samotnou a ona byla rozhodnutá. A pak? Chvilka, okamžik, výstřel. Krvavá skvrna rozšiřující se na jeho košili. Poslední slůvka lásky, která si vyměnili, než už bylo jen ticho. Jeho život zachránit nedokázala. Cítila, jak z jejího milovaného vyprchal život a nemohla nic udělat. A pak ho tam nechala ležet. Opustila ho, i když nechtěla, nemohla, nedokázala. Ale udělala to.

Nedokáže si to odpustit. Zapříčinila smrt člověka, kterého milovala. To nelze odpustit. Tahle událost v ní zanechala hlubokou ránu, která se asi nikdy nezahojí. Kromě beznaděje a zoufalství, které ji naplnilo, se ale současně rozhodla. Odešla ze školy, složila znovu zkoušky a změnila obor. Ne veterinářství, ale medicína. Na jeho záchranu už bylo příliš pozdě. Ale co další životy? Mohla udělat něco pro ostatní a naučit se, jak být užitečná. A pokud se jí pak podaří zachránit milované osoby jiných lidí, jejich drahocenné životy, třeba to trochu zmírní její vlastní zármutek, odpustí si, že nedokázala pro Chrise nic udělat. Na doporučení psychologa strávila nějakou dobu na povrchu, aby změnila prostřední a přišla na jiné myšlenky. Nejela nikam daleko, pobývala v jedné rezervaci pro zvířata v JAR, o která se pomáhala starat. Byla to pro ni krásná zkušenost, na povrch se toužila podívat už dlouho… s ním…zvířata milovala a navíc se měla stát i veterinářkou. Práce jí trochu pomáhala. V místě, kde žila, majitelé měli několik už docela odrostlejších štěňat, voříšci, v jejichž žilách někde kolovala i krev pouštních psů dingo. A jedno z nich si osvojila. Mladá nazrzlá fenka dostala jméno Mina. Společně s ní se pak vrátila znovu do podzemí, kde už zůstala. Nemohla odejít natrvalo z Gold Pitu a znovu ho opustit, ať už tohle město čekalo cokoli. Zůstala pod zemí, s ním.

Má slabou alergii na pyl.Po té, co se několikrát při napjatých situacích kdy byla potřeba lékařská pomoc zhostila role zdravotnice a zachránkyně životů, společně s nešťastnou událostí, kdy jí pod rukama zemřel její přítel, ji trápí stavy deprese a noční můry, současně se ale rozhodla věnovat medicíně, aby mohla příště udělat více.

Plně se přestěhovala do svého knihkupectví na Náměstí.

Jméno její fenky Mina má hlubší význam. Jako vzpomínku na Chrise vzala konec jeho druhého jména. Benjamin – Mina.