Edwin Ryder

Přírodně bruneťák, který však svou pravou barvu vlasů neviděl už dobrých pár let vám stoprocentně na nějaký ten okamžik zůstane v hlavě. Ať už jsou to jeho šílené barvy vlasů, retro oblečení, nebo to, jak se celkově prezentuje, k nenápadnému maníkovi má Edwin daleko. Výškově se řadí k dobrému průměru, když se snaží, dosáhne i k těm 175 centimetrům. Obličej s relativně výraznými lícními kostmi a ostře tvarovanou čelistí udržuje buď úplně holý, nebo s mírným strništěm, málokdy to zajde dál. V jeho energických očích se mísí hned tři barvy – v tom pravém hnědá se zelenou, zatímco v tom pravém je to hnědá s modrou. Každé jeho oko má jinou barvu, což akorát přidává k jeho vizáži, kterou vystupuje z řady. Úzký hřbet nosu končí širší bambulkou, kterou při svých horších dnech Edwin bytostně nenávidí a jindy zase miluje. Vlasy na hlavě mění barvu každých pár měsíců, ale málokdy se drží při zemi. Zelená, modrá, růžová, fialová, dokonce i duhová. Pokud se rozhodne pro něco přízemního, zvolí většinou namísto své přirozené hnědé platinovou nebo popelavou blond. Co se jeho těla týče, nepatří sice k těm nejvysportovanějším jedincům, ale o své tělo se snaží se starat pravidelným posilováním, což se na něm aspoň trochu podepisuje. Jeho styl oblečení je asi tak stejně nevyzpytatelný, jako barva jeho vlasů. Nikdy nevíte, co přijde. Od celo černých outfitů po šíleně barevné kombinace, Edwin dokáže nosit opravdu cokoliv. Oversized různobarevné mikiny, jednobarevná trička a přestože ho v obleku skoro nikdy nepotkáte, jistě by vypadal dobře i v něm. Vyžívá se v retro pop-punk stylu, šílených kombinacích a ještě šílenějších doplňcích – brýle všech tvarů, barev a velikostí, řetízky z čehokoliv, co mu padne pod ruku. Kouskem oblečení, bez kterého by si ale nedokázal představit život, jsou skinny jeans. Ty nosí každý den (někdy i celý den), všude kam jde. Na nohou má vždy pohodlné tenisky, které jeho zvolený outfit podtrhnou. Přestože to může být nečekané, nemá žádné tetování. Také nosí dioptrické brýle, na veřejnosti ale upřednostňuje kontaktní čočky, které ho zbavují strachu, že je někde odloží a zapomene.

Extrovertní sluníčko, smíšek, šílenec, věčné dítě a k tomu všemu i inteligencí políbený hoch. Edwina nejčastěji najdete na místech, kde se to hemží lidmi a on si tak tedy má stále s kým povídat, dostává možnost potkávat nové lidi a on přesně takových možností využívá, dokud jeho sociální metr nespadne k nule. To znamená jediné. Čas na regeneraci. V takovém případě ho pravděpodobně najdete ve svém studiu s kytarou v ruce, kde se své nově nabyté zkušenosti snaží proměnit v hudební kousek. Potřebuje být chvíli sám a dát se zase dohromady. Když je totiž unaven ze sociálních interakcí, je nejzranitelnější. Když v takových momentech do jeho komfortní zóny vstupuje i přes jeho jasný odpor další člověk, spouští to v něm úzkostné záchvaty, které se pohybují na celé škále od slabých a krátkých po ty, které musí uklidnit kouzelnou pilulkou. Úzkosti ho trápí už od začátku střední a přestože už nejsou tak časté, nějaká se čas od času objeví. Bylo pro něj velmi těžké naučit se stanovit si hranice, které ho před takovým záchvatem ochrání, v čemž už se naštěstí znatelně zlepšil.

Edwin představuje toho kamaráda, kterého by ve svém životě měl mít každý. Starostlivý, nápomocný, povzbudivý a loajální. Přestože je to takzvaný „social butterfly“, nestřídá lidi kolem sebe jako ponožky a drží se těch, kteří tam pro něj byli, když je nejvíce potřeboval. Teď je totiž na něm, aby jim tuto laskavost vrátil. Nejvíce času ale přeci jen tráví se svými dvěma nejbližšími kamarády, se kterými i hraje v kapele už od střední. Jejich trio vždy představuje zábavu na celý večer, katastrofu rozměrů živelné pohromy a spoustu skvělých zážitků. Přestože si Edwin rád povídá s lidmi a umí být dokonce i relativně hlučný, existuje způsob, kterým ho utišit a proměnit ho na úplně jiného člověka. Pokud se ocitne v místnosti s někým, kdo je pro něj velice atraktivní, Edwin extrovert odchází od volantu a přebírá ho jeho stydlivé já. To z něj udělá tichého jedince, který svůj pohled musí doslova nutit, aby zůstal na člověku před ním, přičemž si nervózně hraje s prsty, drbe se na zátylku nebo si rukama zakrývá přihlouplý úsměv. V téhle stránce života ještě stále trochu tápe.

Další jeho velmi ceněnou vlastností je jeho zacházení s dětmi. Děti ho milují a on miluje je. Většina lidí to svádí na to, že sám takovým přerostlým dítětem pořád vlastně je, to ale neznamená, že byste se ho v blízkosti opravdového dítěte měli bát nechat. V takových chvílích ho naplní pocit zodpovědnosti, vzpomínky na jeho vlastní dětství a radost z úsměvu toho malého člověka před sebou. Edwin také rád sleduje dění kolem sebe, nebojí se promluvit takřka o ničem a svou ukecanost směřuje na jeho Youtube kanál, který je spíš takovou směsicí šílených a vtipných videí, než smysluplného obsahu. Na sociálních sítích je poměrně znám, a tak jestli máte pocit, že jste tohohle mimozemšťana s šílenou hlavou viděli na svém telefonu při pojídání oběda, je dost možné, že to byl právě on. Sám o sobě říká, že nejlépe se cítí právě ve chvíli, kdy se svými kamarády stojí na pódiu a vyhrává noty písní, kterým je hrdým otcem. Přestože ovládá hru na vícero hudebních nástrojů, v jejich kapele zabírá místo hlavního zpěváka, na živých vystoupeních si k sobě občas přibere i kytaru a při nahrávacích sezeních se zase většinou chopí baskytary. Přestože to může působit, jako že je sociálním životem a svou vlastní kapelou nadmíru vytížený, Edwin povětšinou s přehledem zvládá i své školní povinnosti. Možná to bude pro mnohé překvapením, ale jeho studium nemá s hudbou nic společného, neboť vždy zastával názor, že hudba pro něj má být radostí a ne starostí. Něco, u čeho se vybije a zapomene na všechny strasti světa. Jako studijní obor si tedy vybral marketing, ke kterému chová převážně kladný vztah, kromě těch pár dní kolem zkoušek, kdy svého rozhodnutí stejně tak jako většina ostatních studentů lituje. Podtrženo sečteno, Edwin je takový pytel energie co je pro každou srandu.

Narozen a vychován v Gold Pitu. Věta, kterou si na povrchu získával velké množství pozornosti. Ale k tomu až později. Edwin byl dítě, kterému nic nechybělo. Měl milující rodiče, spoustu času na hraní si venku a dokonce se i naučil milovat svojí mladší sestru Wendy, za kterou by nyní dal ruku do ohně. Tu samou ruku, kterou jí jako malý tahal za vlasy a házel jí písek do očí. Jo, jakožto takový malý maminky mazánek pro něj zpočátku bylo těžké přijmout do rodiny nového člena. Když by jen věděl, jak moc jí bude jednoho dne milovat. Jako malý byl Edwin spíše stydlivý chlapec, který se ve školce málokdy připojil k ostatním chlapcům, kteří si kopali míčem, nebo závodili na motorkách. Měl raději svůj klid a hrál si jen se dvěma nebo třemi kamarády, kolem kterých se cítil nejlépe.

Čím starší byl, tím víc objevoval krásy světa a všech těch rozdílných lidí, kteří po něm chodí. Tenhle má vlasy takové, tenhle nosí tohle a tenhle říká tamto. Všichni tito lidé v něm spustili ten prvotní start, který z Edwina udělal toho, kým je dnes. Chtěl si zkusit, jaké to je být ten a zase tenhle. Řekli byste si, že dobrý způsob, jak něco takového podniknout je přihlásit se do volnočasového dramatického kroužku. Edwin ale na hraní nikdy úplně nebyl. A tak odstartovala jeho léta sebepoznávání se. Neboť byl tím prvním člověkem ze třídy, který se byť jen odvážil vystoupit z řady, nejprve se setkal s řadou soudných pohledů a na malou chvíli ho většina lidí trochu odstrčila. Ostatně se stále setkává s jakousi obezřetností od cizích lidí, ale jakmile všichni zjistí, jak pohodový člověk Edwin vlastně je, veškeré pochyby a opatrnost jdou stranou a skoro každý ho chce najednou poznat blíž. Takový přístup ho doprovázel vlastně celým jeho studijním životem. Na střední poznal širokou škálu lidí. Kamarádil se s lidmi ze stejné skupiny, jako je on sám, ale i s lidmi, kteří mu byli naprostým opakem. Dcera reportérky, syn jejich sousedky nebo syn místního šéfkuchaře, Edwin je chtěl poznat všechny. S nárůstem stresu ze školních povinností a snaze vyhovět všem kolem něj ale poznal něco úplně jiného. Svíravý pocit kolem žaludku, který z něj vysával veškerou energii a z ukecaného chlapce se pomalu stával někdo, kdo stěží vylezl ze svého pokoje. Nebýt jeho milující rodiny a kamarádů, pravděpodobně by sám ani nevěděl, jak se s tím vypořádat. Ale byla mu nabídnuta pomoc a on jí s otevřenou náručí přijal. Po několika sezeních s terapeutem a slabých lécích na úzkost je teď už Edwin schopný rozpoznat, kdy v jeho těle zbývají poslední síly a je tedy čas na nějaký čas sám pro sebe. Při podpoře, které pro něj léky představují je i schopný vrátit se do společnosti a fungovat, jako by se nic vlastně nedělo.

Po střední se rozhodl nastoupit na univerzitu a věnovat se marketingu. Možná jen proto, aby se neřeklo, že nic pořádného vlastně nedělá. Většinu času totiž trávil se svými kamarády vyhráváním písní, které společně napsali s vizí, že jednoho dne budou objíždět svět a hrát před desetitisíci fanoušků. A tak zkoušeli své štěstí na ulicích, v malých podnicích, kde jim dovolili hrát, ale nic z toho nebyla zrovna jejich scéna a jejich skupina zrovna nenabývala na viditelnosti. Vše potom uhaslo s vodou, která do Gold Pitu přišla. Pro mladého Edwina to bylo velmi složité období, ale k jeho štěstí se rodina jeho i jejich přátel usídlili na stejném místě, a tak nezůstal úplně sám. Ve Státech to celé začalo. Přestože se stále snažil věnovat převážně dokončení svého studia, dostali možnosti hrát ve větších podnicích, než se jim kdy poštěstilo dole. Potkali spoustu lidí, ze kterých se postupem času stali věrní fanoušci a doprovázeli je na každém jejich dobrodružství po městských barech.

A po čtyřech letech se dozvěděli ty novinky. Město, ve kterém vyrůstali je zase naživu. Rozhodnutí nebylo jednoduché. Odjet ze států znamenalo nechat za sebou všechno, co si tam tak těžce vybudovali. Přesto trojice kamarádů cítila, že vrátit se zpět je jediná správná možnost, přestože jejich rodiny chtěly zůstat nahoře. A tak se slibem, že na své milé na povrchu nezapomenou, vyrazila trojice zpátky tam, kde to celé vlastně začalo.