Sofia Charley Kahard

15. května roku 2069 se podzemského vzduchu poprvé nadechla sladká, nevinná holčička. Hotové andělské stvoření. Ztělesněné dobro, přinášející radost do ponurého, prací vysíleného a mnoha zklamáními protkaného, života mladé matce samoživitelce. Nový a zcela neplánovaný přírůstek do rodiny byl pro Taru rozveselením a zároveň další přítěží i starostí. Nelze popřít, že i přes nezpochybnitelnou lásku novopečené maminky se na mysl vkrádalo hned několik hlodavých myšlenek o tom, jak se ženě rázem obrátil život. O co vše přišla a čím byla naopak obohacena.

Sofia prožila hezké dětství. Nejméně těch prvních pár let si užívala sladké dětské bezstarostnosti. Moc ráda trávila čas v obklopení přírody tak moc, jako to jenom život v Gold Pitu dovoloval. Na ulici se hnala ke každému pejskovi, jehož majitele nejprve slušně požádala o svolení k drbání a teprve poté dopřála chlupáči řádně pohlazení. Záchrany se dočkalo každé ptáče i opuštěná kočka. Hlemýždě přenášela přes cestu, na rybáře se z bezpečné vzdálenosti mračila a za ohradou zasněně pozorovala pasoucí se koně. Dobrota se jí usídlila v srdci, stejně jako žádaná skromnost. Ačkoliv si obyvatelé uměle vybudovaného podzemního města žili na vcelku vysoké noze, Tara nevydělávala tolik, aby mohly rozhazovat peníze. Vystačily, ale nebyl to takový plat, kterým se mohla žena pyšně chlubit. Nicméně na co nestačily peníze, to si matka s dcerou vynahrazovaly jinak. Trávily spolu volný čas a Sofii nikdy nedocházelo, že v rodině vlastně někdo chybí. To až s nástupem do první třídy přišly na mysl první pochyby a otázky, které směrovala ke své mamince. Řádné odpovědi se nedočkala, zato prázdnota v srdci narostla. Vztek a rozhořčení dívka zaplašila dobrou knihou a prvním školním kroužkem, do kterého začala docházet. Uměla si najít své vyžití a čím dál více se učila samostatnosti. Pokud matka pracovala do večera, pilná žákyně kromě úkolů zapracovala i doma.

Setkání s Lukem bylo pro Sofiu jako náhlé objevení osmého divu světa. Byl to muž, kterého její matka poznala absolutní náhodou. Přesto se právě jeho přítomnost na životě školačky dosti podepsala. Nejprve známost, později kamarád a nakonec nový přítel a tatínek. Pohledný, vysoký podnikatel. Sportovec, vlastnící fitness centrum, v němž byl zároveň i trenérem. Zcela jistě by se na první pohled mohlo zdát, že takový charakter je jako vystřižený z dokonalého snu. Nešetřil na dárcích a čas si dovedl vždy udělat. Sofiu vyzvedával ze školy, bral ji na výlety a dopřával mladé slečně pocit, že i ona by mohla mít ve svém životě otce, po kterém vždy tolik toužila. Bez pochyby ji jeho přítomnost obohacovala. Zamilovala si ho. Tyhle hezké okamžiky a společně trávený čas trval dobrý rok. Možná o něco déle. Jakmile měl Luke Taru jistou, projevila se druhá stránka osobnosti extrémně nebezpečného člověka. Manipulant, agresor a neuvěřitelně majetnický sobec. Tak by se dala v několika slovech popsat osoba, skryta pod rouškou přetvářky a vlídných gest. Potřeba vlastnit a poroučet si vybírala s každým dalším dnem svou daň. Prve se jednalo o slovní urážky a narážky na Tařin vzhled. Sofia, jakoby šla rázem stranou. Nepodstatný článek, který mohl Luke kdykoliv odstranit, pokud by se mu zrovna zachtělo a pohár s trpělivostí přetekl. K psychickému týrání a nátlaku se velice brzy připojilo i fyzické napadání. To vše za zavřenými dveřmi bytu, zatímco okolí bylo neustále ujišťováno o tom, jak moc hezky se jim žije. Plánovaná svatba, stěhování do většího domu… to vše bylo zapomenuto a nahrazeno strachem o vlastní život. Matka s dcerou se dostaly do bezvýchodné situace. Luke moc nepil, ale pokud si zrovna přihnul, to se potom děly věci. Tara měla svázané ruce, o to více, když vše jednoho večera dospělo do takového bodu, kdy jí její nastávající přerazil nos a zlomil prsteníček. Z toho se za doprovodu bolestného pláče skutálel snubní prsten. Bohužel ani Sofia se nevyhnula několika ranám. A byla to právě nevinná dívenka, co dala věci do pohybu. Škola si začala všímat změny chování i dlouhých rukávů, přestože venku panovalo teplé počasí. Odměřenost, těkavost i obavy z doteků. Kontaktované úřady poté konaly svoji práci a i přesto, že se celé řízení protáhlo na dobrý půl rok, ne-li déle, vše dospělo šťastného konce. Násilník se před soudem neobhájil a k jeho uvěznění dopomohlo i svědectví několika dalších žen. Sofia si nakonec nemusela sbalit kufřík, jako to původně vypadalo a děsivý scénář došel svého konce. Snad by už mohlo následovat jen to dobré, ale šťastné závěry mají jisté pouze k tomu předurčené pohádky. Pochybnosti však zůstaly a obezřetnost nesměla chybět. Byla to strašlivá zkušenost, která se výrazně podepsala na Sofiině formování osobnosti.

Další muž se v životě Tary Svendsenové a Sofie Kahardové již nevyskytl. Pokud to byly známosti na jednu noc, matka tím neplnila dceřinu hlavu a vždy se zařídila tak, aby vše zůstalo mimo jejich domov. Mezitím Sofia dokončila základní školu a zcela očekávaně zamířila k odbornému vzdělání, které nabízela veterina. Tam se skutečně cítila jako doma a sama ve svém srdci cítila, že si vybrala správný obor.
Osud to tak chtěl, při klidném večeru u pátečního filmu, což se pro Taru se Sofií stal takovou klasikou a příjemným zvykem, došlo mimo jiné i na dotaz ohledně biologického otce. Nelibost ve tváři tmavovlasé ženy naznačila mnohé. Neměl následovat příjemný rozhovor, ale chytrou a bystrou dívku nebylo možné přelstít. Sofi se tak za dlouhého povídání dozvěděla, kdo je její skutečný táta a jaké okolnosti doprovázely početí, ze kterého nakonec o devět měsíců později vzešla ona.
Tara se omlouvala vlastní naivitou, přestože bylo zjevné, že již dříve měla sklony k tomu poutat si k sobě problémové muže, či muže takové, se kterými to zkrátka nikdy nemůže vyjít. Touha po plnohodnotném vztahu jí nakonec svedla do cesty Jamesu Kahardovi. Zaměstnanci firmy, kde ona byla novou tváří, zatímco dotyčný, pracující na znatelně vyšším postu, měl již mnoho zkušeností, které mohl předávat a stejně tak zneužívat k vábení žen. Z nevinných lichotek se postupem času stávaly viditelné signály značící, že obě strany by toužily po něčem víc, ale příležitost chyběla. To se však mělo změnit na firemním večírku, kde na sebe zralý muž a poblouzněná žena narazili. Slovo dalo slovo a několik společných tanců a mnoho požitého alkoholu pak dovedli dvojici na hotelový pokoj, kde se událo přesně to, na co po celou dobu Kahard cílil. Nicméně už nepočítali s tím, že ze společně stráveného večera se vyklube problém, který měl oběma pěkně zkomplikovat život. Zejména tedy Taře. Zamilovaná žena věřila, že se dočká podpory, ovšem o té si mohla nechat pochopitelně jen zdát. Pravda vyšla najevo a sotva se James doslechl o nevydařené bokovce, jež se trápila s prvními těhotenskými nevolnostmi, nahodil zpátečku. Zbabělec, anebo inteligentní génius? I přes prvotní obtíže, dokázal si poradit a Taru zcela odříznout ze svého života. Měl peníze i dobrou pověst, což se o jeho milence říci nedalo. Pyšnil se i manželkou a rodinou. Nic, co by mu měla, či snad mohla, zkazit jedna hloupá, zamilovaná husa. Byla to rána, ale nic, s čím by se Tara již neseznámila. Snad jen očekávala lepší přístup. Výjimku, svitnutí na lepší časy. Nedočkala se. A tak jen s pomocí vlastních rodičů zvládla zařídit veškeré náležitosti a připravit se na život s dítětem. Mimo jiné Sofiu důrazně informovala o tom, že její skutečný otec i se svou rodinkou šťastně žije v tom samém městě, kde přišla na svět také ona. Jaká ironie osudu…
Do mladé slečny se dal vztek. Nerozuměla tomu. Kolik mužů prošlo matčiným životem a nikdy nebyl žádný ten správný? Jak byla ujištěna, jedinou dobrou věcí, kterou kdy od opačného pohlaví získala, byla právě ona. Dcera, jíž posléze obětovala celý svůj život.
Sofia se dlouho trápila myšlenkami nad tím, co předcházelo jejímu početí i tím, co přišlo po něm. Došla smíření, přestože ji přepadaly tužby po setkání s Jamesem. Chtěla mu vyčinit, ale nikdy nedostala příležitost. První série nevydařených vztahů i zklamání nad mužským pokolením měla vygradovat rozchodem mladého páru, kdy se Sofiin přítel nijak nezdráhal vyslovit finální slůvka krátce před odstěhováním na povrch. William blondýnce zlomil srdce a dívka si přestávala být jistá sama v sobě. Mnohé dělaly vzpomínky i vlastní zkušenosti. Uzavřela se a odmítala komunikovat. Trn z paty jí posléze vytrhl vysněný pejsek. Cara, černobílá border kolie. Štěnice plná chlupů a překypující energií. Byla to potřebná radost i odreagování, ačkoliv nejistota se v dívce usídlila již dostatečně hluboko, než aby dokázala těmto svízelným pocitům spolehlivě uniknout.

Chvíli po úspěšném zakončení středoškolského studia přišla další, docela jiná ledová sprcha s přísunem mnohých informací i záludných otázek. Když spatřila na televizní obrazovce blonďatého modroočka, jehož příjmení se náramně shodovalo s jejím vlastním, zamrzla v pohybu. Byl to moment, kdy si pokušení pohrávalo s dívčinou myslí. Měla tendence vypravit se do víru města a nalézt nahrávací studium, stejně jako projet celý internet a zjistit o zmiňovaném Erwinovi Kahardovi více. Mohla to být náhoda, ale hryzavý hlásek podvědomí uvedl věci do pohybu. Sofia zasedla k počítači a o hlavních tváří televizní talkshow Rowin’s si velice brzy zjistila své. Nezašla do těch nejmenších detailů, ani neodtajnila příliš osobní informace, ale přesto… svou teorii o potencionálním nevlastním bratrovi z hlavy již dostat nedokázala.

Přijímací zkoušky na vysoké učení překonala a mohla se pustit do biflování všech znalostí, které dělaly veterináře veterinářem. Zpočátku bydlela ještě stále s matkou, ale sotva našetřila z brigád dostatečný obnos peněz, přestěhovala se ve svých jednadvaceti letech do vlastního bytu. Malého, ale přesto útulného. Společně se svou čtyřnohou kamarádkou tak odstartovaly novou kapitolu života. Získala jistou volnost, ale upoutala na sebe také mnoho nových povinností a zodpovědnosti. Ač se nejednalo o nic, na co by nebyla již z dřívějších let zvyklá.
Během studií začala vypomáhat u jedné velice příjemné a zkušené veterinářky. Byl to dobrý přivýdělek i pokladnice cenných rad a praxe.

I přes studentskou a pracovní vytíženost o sobě dávaly nevyřešené věci z časů minulých stále vědět. V době, kdy se již 4. rokem učila, přijala informaci o kandidatuře na post starostky města jisté Leanne Kahardové. Kdyby jen tušila, že právě to byla předzvěst mnoha dalších událostí, které zcela obrátí její život vzhůru nohama, připravila by se lépe.
Když se jednoho dne v práci během odpolední směny setkala tváří s tvář se svým bratrem Erwinem, nemohla uvěřit vlastním očím. Známá tvář potřebovala ošetřit domácího mazlíčka a zapředená konverzace se velice rychle obrátila směrem, který i Sofii bral pevnou půdu pod nohama. Zprvu plna pochyb, později vděčná za bratrovu přítomnost. Získala obohacení i novou radost do života. Poznání Erwina i jeho rodiny bylo krásným darem.

První osudový muž, který pohledné blondýnce pocuchal myšlenky a mnohdy nedopřával ani klidný spánek, byl Gin Parker. Vzpomínky na něj s sebou přináší hořkou pachuť i opovrhování vlastní osobou. Střípky protkané příjemně hřejivým okamžiky i těmi, kdy se radost uklidila z pole. Gin nebyl jednoduchou osobností a právě to byl problém, s nímž si Sofia neuměla poradit. Vzala do rukou otěže, které nedokázala udržet. Troufla si nahlédnout do nitra muže, jemuž nedovedla správně pomoci, respektive vyhovět jeho potřebám a sama se cítit komfortně. Jejich vztah byl stavěn na pevném základu, avšak vše ostatní trýznivě vázlo. Ten Asiat byl pro Sofiu prozřením i zkušeností, na kterou nechce nikdy zapomenout. Milovala ho, skutečně a upřímně. Bohužel nebyla pro Gina tím správným protějškem. Nebyla tím, koho potřeboval nejvíce. I přese všechno se jej rozhodla stále chovat v paměti. Ať už blondýnce trvalo uvědomění, jak jen dlouho chtělo, tento muž si ukradl značnou část jejího srdce.

Štěstí v neštěstí. Nějak obdobně by dovedla opsat vztah, který se mohl začít řádně rozvíjet od momentu, co dala Ginovi své kruté sbohem. Bylo to zlé, bylo to sobecké, a přesto se Sofia nezdráhala vyměnit jednoho muže za druhého. Okolnosti to tak chtěly a podobný plán spřádala i vyvedená blondýnka. Celý tenhle milostný trojúhelník by se dal svést na minulost i nedostatečnou osobnostní vyzrálost. Co Sofia získala na samostatnosti během dospívání, to potratila na schopnosti komunikace s muži. Přeci jen bývala dosti impulsivní a mnohokrát si rozmýšlela věci zrovna tak, jak se jí to hodilo. Mužský element byl navíc tím, který od dětství chyběl a následně se neukázal v tom dobrém světle. Nakonec by se ale dalo prohlásit, že seznámení s Jimem Daltonem, moderátorem, divadelním hercem a radním, mělo jiskru, která Sofii v předchozím vztahu chyběla. Jiný náboj, naprosto nesrovnatelný s Ginem, zato kouzelně pohádkový. Notovali si, rozuměli jeden druhému a uvolněná atmosféra nesměla v jejich případě chybět. Jimmy byl již od prvopočátku jejich známosti šprýmař a to Sofii lahodilo. Uměli se zabavit i rozebírat závažná témata. Byl to ten druh vztahu, který se svévolně zformoval do podoby, kdy jeden bez druhého již nemohl fungovat. Láska jako trám. Snad už opravdová?

Během toho všeho, kdy se Sofia opakovaně a zcela úspěšně ztrácela a znovu nacházela v sobě samotné, prošel Gold Pit dosti ráznou proměnou. Ve zdánlivě klidném městě vypukla série nezadržitelných katastrof. Ty obracely lidem jejich životy vzhůru nohama. Krutovláda, intriky a korupce. Tak by se dalo popsat přežívání ve městě, které Sofia tolik milovala a přála si za ně bojovat. V dobré víře vycházela nebezpečí vstříc a tvrdě na to doplácela. Nejednalo se ale pouze o její nerozvážnost a přehnaně velkou touhu hnát se do smrtelného rizika. Kromě ní se boje za svobodu zúčastnilo i mnoho dalších. Známých i neznámých tváří, na tom přeci nesešlo. Všichni toužili po tom samém. Vyrvat vládu z pařátů lidí, které ovládala zkažená mysl a opětovně dopřát Gold Pitu svobodu.
Ze samozřejmého se stala rarita a běžnou záležitostí se pro všechny protestanty staly hrozby těch nejhorších trestů a vydírání. Za těch několik měsíců se v Gold Pitu přepsalo mnoho lidských příběhů. Některé pokračovaly, jiné došly svého konce. Nepodařilo se uniknout nikomu, kdo si dovolil vystoupit z řady. Nevyhnutelná tragédie byla jen otázkou času. Mohl tohle slavný Tajný spolek zachránit?
Obratem i svitnutím naděje mělo být pro Sofiu s Jimem zjištěné těhotenství. Alespoň drobný záblesk světla v černočerné tmě, do které se všichni společně propadali.
Drastický protest u Prefektury, kde Sofia zbytečně vystavila riziku nejen sebe, měl za následek vycestování na povrch, o kterém si mohla do té doby nechat pouze zdát. Společně se svým bratrem a jeho rodinou tak musela opustit milovaného přítele a věřit, že se jednou opět všichni shledají. Londýn měl být zárukou bezpečí. Snubní prsten od Jimmyho pak příslibem radostnější budoucnosti.
Nicméně právě tvrdý výstup proti vládě byl pouhou zápalnou jiskrou pro další tragédie, které si později vybíraly své daně. Potrat byl pro Sofiu srážkou na absolutní životní dno. Prázdnota, s jakou se musela potýkat, byla ohromná a svět kolem se přestal na dlouhé týdny točit nehledě na to, že představoval i riziko pro konec Jima a Sofie.

Pozdější návrat do Gold Pitu, města rodného, milovaného i nenáviděného, se nesl v hávu pochyb a nejistoty. Jedinou jistotu opětovně našla v Jimovi. Nemohli to spolu vzdát, proto se rozhodli společně zabojovat. Tvrdý režim je zahnal do velice strohého a bídného bytového komplexu v Rychlovlaku. Systém stvořený pro nepohodlné obyvatele. Život v chudobě měl později mnoho podob. Zářná budoucnost se nekonala. Jim nuceně pracoval v dolech a tvrdou dřinou se připravoval o elán, který jej dělal jedinečným. Prožili si spoustu trápení. Jimmy si kromě šrámů na duši odnášel i zdravotní obtíže. Sofia netrpěla pouze při pohledu na chátrajícího přítele, ale i vzpomínkami na časy minulé. Neuměla se sama se sebou vypořádat. Chtěla něco udělat, ale scházely síly i prostředky. Jedno se pojilo s druhým. Korunu pak všemu nasadilo setkání s Nickem Danielsem. Nespoutaná, drzá Sofia jednala neuváženě a svými plamennými projevy způsobila mnoho dalších neštěstí. Odvedena v poutech skončila uvnitř tmavé cely. V budově přísně střežené bez veškerých práv. Kostlivci začali vyskakovat ze svých úkrytů ve chvíli, kdy se na tom hrozném místě setkala s Ginem. Ať už to bylo jakkoliv, známá tvář byla malou útěchou v případě, kdy člověku dělají společnost jen vlastní myšlenky a doposud neuvědomělé strachy o sobě dávaly vědět. Nikdy by o sobě netvrdila, že se tolik děsí tmy. Přitom stačilo několik dlouhých, mučivých týdnů na místě, kde se i kus zdiva dočkal lepšího přístupu. Rozhovory s Ginem měly na Sofiu prapodivný vliv. Uklidňoval ji i vyváděl z rovnováhy. Členové ozbrojených sil se pak postarali o zbytek. To, co si musel prožít Jimmy v absolutní nevědomosti byla věc druhá, kterou nedokázala uchopit za ten správný konec ani po čase, kdy se mohla konečně nadechnout čerstvého vzduchu a dopřát očím zář denního světla. Vše se událo příliš náhle. Nečekaná deportace zpátky na povrch do hlavního anglického města a následné informace o výbuchu, který s Ginem jako zázrakem přežili. Pak se měli zabydlet u Erwina s Leanne a dát se do pořádku. Avšak bylo to vůbec možné? Psychická stránka si vytrpěla své a ani fyzický stav se nemohl ničím pyšnit.
Když pak sebrala nutnou porci odvahy, domluvila si schůzku s Jimem. Přestala počítat návraty i cesty pryč… zkrátka se v tom všem zmatku již sama ztrácela. Nabývala však neblahého tušení, že jí není šťastný život po boku muže souzený. Vztah s Jimem se jí rozpadal před očima. Počínaje zfalšovaným dopisem na rozloučenou, Jimmyho oprávněnou nedůvěrou konče. Jela si pro svého psa a z osudového setkání na mostě odcházela plna dojmů i pochybností. Do toho se musela vypořádávat se strachy, které v ní zanechalo vězení. Končila uzavřená ve své vlastní ulitě, ukrývajíc se tak před světem. Pokus o obnovení vztahu se proměnil ve fiasko. Gold Pit už neměl Sofii co nabídnout a ztráta i druhé osoby, které bezmezně propadla, měla za následek brzký odchod. Neohlížela se za tím, co bylo. Utekla ze sociálních sítí a odřízla se od starých přátel. Byla rozhodnuta začít nový život mimo podzemí. Proto se tolik izolovala. Zařídila si vše potřebné a dala svému rodnému městu vale. Chvíli před katastrofální potopou, která sebou smetla vše, čím kdy Gold Pit byl. Neuměla si ani v nejhorším představit následky a už vůbec nedovedla vykoumat, zda se někdo z jejích blízkých dokázal zachránit. Nezjistila vůbec nic. Ani po dlouhém pátrání se nedobrala uklidňujícího závěru, který by jí dal spát. Byl tohle vše plán? Uklidit stopy po napáchaných zločinech a raději město navždy zničit?
Sofia se posléze s velkými problémy snažila dosti radikálními kroky zapomenout na další část svého života. S bolestí na srdci a smířená s osudem těch, kteří pro ni dříve znamenali téměř celý svět… Vykročila vpřed, přestože jí ještě dlouho trvalo, než se přestala ohlížet úplně.

Následující roky prožila tak, jako ještě nikdy. Vstoupila do organizace bojující za lidská i zvířecí práva. Tito odvážní lidé s posunutými hranicemi se vypravovali tam, odkud utíkaly jiné složky a pověřené osoby odvracely hlavy. Pro Sofiu byla tato práce plna adrenalinu a neustálého cestování po světě neuvěřitelnou vzpruhou. Nebyl čas na vzpomínání, přesto byla právě myšlenka na hrůzné mučivé časy v Gold Pitu tím startem, který využila ve svůj prospěch. Odmítala sledovat, jak je na nevinných lidských i zvířecích duších pácháno násilí. Doplnila si znalosti a své vlastní zkušenosti využívala zrovna tam, kde bylo potřeba. Ať už zasahovali spolu s ochránci v modernizací postižené krajině kvůli hrozbě vymření živočišného druhu, či naopak efektivně vystupovali proti dětské práci v rozvojových zemích, všude tam Sofia byla. Chytla druhý dech a měla nový důvod, proč žít. Sociální život odsunula do ústraní a jako správný workoholik se nenechala ničím odradit. Snad jedině právě ta psychická stránka čas od času nastavila jasnou stopku. Poselství, které se rozhodla blondýnka naplnit, ji však téměř vždy dokázalo vytáhnout zpět na nohy.
Procestovala prakticky celý svět a viděla spoustu špatného. Ačkoliv je vesměs neustále v pohotovosti, bydlení si zařídila v dechberoucím, historickém Skotsku. Edinburgh se stal jejím druhým domovem a místem pro odpočinek.
Vytížená prací ani koutkem oka nepostřehla, že se Gold Pit znovu otevírá světu. Oděn do nového kabátu, přestože to zásadní zůstalo při starém. Teprve až díky svému zaměstnání při zařizování důležitých úkonů v Africe zjistila, že město těžařů diamantů je opět přístupné. A teď záviselo pouze na jednom konkrétním rozhodnutí… nahlédnout a zjistit, či odvrátit tvář a nevšímat si?