Theodora Fisk

K tomu, abyste ji bezpečně odlišili od ostatních obyvatel Gold Pitu, vám její postava zřejmě nepomůže. Svou postavou, ať už se hovoří o výšce nebo váze, se nijak zvlášť neliší od dalších dívek v tomto věku. Má průměrnou výšku asi 180 cm, a ačkoli má její silueta do přesýpacích hodin daleko, známky zaoblení na patřičných místech jsou dostačující k tomu, aby si ji nikdo s chlapcem splést nemohl.

K onomu nespletení vám také dopomohou její tmavě hnědé, skoro až černé, vlasy rovně zastřižené pár centimetrů pod rameny. Obvykle je nechává rozpuštěné, ale například na sport si je svazuje do drdolu, avšak dělá to jen velmi nerada, protože má při tom pocit, že vypadá aspoň o deset let mladší, což je její noční můra. Vzhledem k tmavší barvě pleti je neobvyklé, že má vysloveně světle zelené oči. Zdědila je po otci. Naopak matka jí do vínku nadělila jejich kulatý tvar, až abnormální velikost, řasy mrkací panenky a husté, přesně definované obočí. Další její předností jsou nepochybně plné rty, které jsou však podle ní výrazné natolik, že se nijak netrápí s jejich zvýrazňováním. Zato oči si většinou nalíčí a ne málo. Samozřejmě na to nemá náladu pokaždé (viz charakteristika), takže potkat ji bez mejkapu také není výjimkou. Přeci jen je mladá a její pleť je v takovém stavu, že neznalé mužské oko absenci líčidel přehlíží.

Jak je její obličej výrazný, je její šatník jednoduchý, což tak trochu souvisí s tím, že nerada bývá středem pozornosti. Nejčastěji je k potkání v obyčejném tričku bez potisku, kalhotách/sukni a botách na vysokém podpatku, bez kterých by pravděpodobně ani nevyšla ven. V zimě to má své nevýhody, ale toho pocitu, kdy je o pár čísel vyšší a ostatní se na ni nedívají shora, se nechce a asi ani nedokáže vzdát. O nějakém barevném spektru se v souvislosti s jejím šatníkem mluvit nedá, protože začíná u bílé, míjí všechny barvy a přes odstíny šedé se dostává až k černé, kterou na ní uvidíte téměř vždy, to je totiž její oblíbená nebarva.

Její povaha je oříškem i pro ni samotnou. Ráda by se v sobě pro jednou vyznala, ale když už má pocit, že se začíná chápat, objeví se něco, co do toho zbytku absolutně nezapadá. Navíc je pro ni dost těžké sama sebe objevovat, když o sobě neví ani základní věci. Je introvert, nebo extrovert? Je chytrá, nebo hloupá? Pesimistka, nebo optimistka? Sama nemá tušení. S jistotou by mohla říct jen to, co je faktem, co mohou osvědčit ostatní.

Během prvního setkání si na ni většina lidí udělá svůj obrázek, který nebývá zrovna pozitivní, ale už vůbec ne odraz reality. Spolužáci ji vnímají jako fiflenu, co se s nimi nechce kamarádit, starší lidé ji pro změnu mají za malou holku a mnoho s ní společného mít nechtějí, protože ještě ani není plnoletá a každý si říká, že přátelství s dítětem je samo o sobě hloupost. Bohužel tím nejvíc trpí ona samotná, protože kvůli tomu prakticky nemá přátele, nepočítáme-li rodinné příslušníky. S vrstevníky si nerozumí, myslí si, že by lépe vycházela se staršími, ale jak už bylo řečeno, ti ji mezi sebe neberou, proto je nucena většinu času trávit sama. „Tvor společenský“ se v ní ale nezapře, občas si „vyrazí“ do společnosti sama a jen poslouchá ostatní, co si říkají. Dřív se ještě pokoušela ostatní oslovovat, ale v současnosti už to považuje za zbytečnost. Navíc je smířená s tím, že do té doby, co bude na střední, to s přáteli žádný zázrak nebude, a tak se těší na vysokou.

Když už se s někým dostane do dlouhodobého kontaktu, vždy to po nějakém čase končí odcizením, ale než k tomu dojde, je Theodora dá se říci ideální kamarádka. Lidem se vždy snaží pomoci, někdy až do té míry, že na to sama doplatí. Je pro každou hloupost. Když si usmyslí, že bude lézt na stromy, jde lézt na stromy a je jí jedno, co si o ní myslí kolemjdoucí. Co se humoru týče, věří, že nemá žádné hranice, takže se nad černými vtipy ani nepozastavuje. Ona se o ně bude pokoušet taky, ale spíš se jí vést nebudou a nebude jí vadit, když se ostatní nebudou smát. Nemá v povaze cokoli lidem vyčítat. Když už k tomu ale dojde, bývá to kvůli věcem, které ji opravdu zklamaly a je to známka toho, že se přátelský vztah těchto dvou lidí řítí k úplnému konci. Nedokáže vycházet s někým, kdo ji nějakým způsobem štve. Bývá potom velmi nepříjemná, dokáže být vážně jedovatá, když se jí něco nelíbí.

Co se vztahů s opačným pohlavím týče, lze to shrnout do jednoduchého slovního spojení: bod mrazu. Vždycky se do někoho bezhlavě (a platonicky) zamiluje, protějšek o ni samozřejmě nestojí, trápí se kvůli němu, postupně se odmiluje… a za pár měsíců se všechno opakuje u někoho jiného. Říká si, že se to časem spraví, že je ještě mladá, ale čím blíž k té osmnáctce má, tím víc se má na pozoru.

Kromě toho všeho by se o ní dalo říct, že není úplně pracovitý typ, ačkoli v jejím případě se o lenosti hovořit nedá, protože často a ráda sportuje. Má spíš problém s děláním věcí, které má za povinnost. Například úklid, úkoly do školy… nepřekonatelně obtížné. Má ale určitý smysl pro spravedlnost, takže to všechno nakonec nějak udělá, ale je schopna se kvůli tomu celý den vztekat. Což je jeden z rysů její lehce labilní povahy. Dokáže ji rozplakat/rozvztekat/rozveselit úplná maličkost, neutrální emoce mívá zřídkakdy.

Narodila se jako čtvrté a poslední dítě manželskému páru, který taktéž vyrůstal v Gold Pitu. Má tři starší bratry, kteří od jejího malička měli tendenci ji ochraňovat za každou cenu. Stejně tak rodiče byli až moc opatrní, aby se jí nic nestalo, protože je pro ně po třech chlapcích vymodlená holčička. Když chtěla jít ven s kamarády, obvykle jí to nebylo dovoleno, takže její největším dětským přáním bylo dospět, aby si konečně mohla dělat, co chce. A to si s sebou nese až do dnes. Snaží se proniknout do „sfér“ starších lidí, aby si už nepřipadala jako ta malá holka, která potřebuje, aby se o ni bratři starali.

S učením ve škole neměla problémy. Stačilo jí poslouchat při hodinách a nějakého šprtání doma nebylo třeba. Vždycky byla talentovaná na humanitní předměty, hlavně jazyky, ale naopak ji bavily předměty přírodovědné, takže jí šlo ve výsledku všechno. Během hodin se ale moc nehlásila, aby si o ní spolužáci zbytečně nešuškali, což se stejně dělo, protože byla i tak určitým způsobem odlišná, a to se v tomto věku nevyplácí. Co připadalo vtipné spolužákům, neshledávala vtipným ona, nezajímalo ji, co se včera stalo v jejich seriálech, prostě si s nimi nikdy neměla moc co říct. Na střední škole tohle samozřejmě pokračovalo, akorát s tou výjimkou, že Thea už to neřešila, to už by z toho musela mít hlavu jak balón.