Jako každý týden se na televizních obrazovkách v osm hodin rozezní znělka Rowin’s. Už můžeme jen s napětím čekat, co na nás vytáhnou pánové dnes. Občas je přece jen zajímavé pozorovat, jak se zde tře novinařina s prací v televizi, anebo ještě, lépe s vedením města.
Konečně došlo na Erwinova slova. Darby se vyjádřil k celkové situaci města. To je také hned první téma, které se dostane mezi zuby Thomasovi a Erwinovi.
„Tak fajn…“ zahlásí Erwin po tom, co se konečně usadí za stůl a zadívá se na Thomase. „Myslím, že si naší minulou lekci s pálkou někdo vzal až moc k srdci a místo figuríny použil Henryho.“
Thomas se začne smát, stejně jako obecenstvo. „Píšu si. Už nikdy neukazovat bojová umění v televizi.“
„Ale ve středu jsem se cítil maličko pyšný.“ Usměje se pobaveně Erwin.
„Že jsi dopomohl k vyprovokování Darbyho?“ Položí otázku Thomas.
„No, jo tak trošku. Co kdybychom se vyjádřili k jednotlivým odstavcům?“ Erwin vytáhne zpoza stolu dva papíry popsané nějakým textem a povzbudivě se usměje na Thomase. „Myslím, že určitě k nim máš taky co říct.“
„To si piš. Začneš?“
Erwin pouze přikývne, zadívá se do kamery a zhluboka se nadechne, než začne číst.
„Po mnoha urgencích ze strany tisku a obyvatelů jsem se rozhodl vyjádřit k současné situaci v našem měste, tedy Gold Pitu. Za prvé Vám chci sdělit, že mě velice mrzí, že v posledních měsících se stalo tolik nepředvídatelných věcí, které mě nenapadly ani v mých nejtemnějších snech. Velice mě mrzí zmizení mého synovce Patricka a jeho přítelkyně Amber, se kterými se velmi dobře spolupracovalo. Slibuji, že pověřím Annu Miles na ještě důslednějšímu vyšetřování tohoto případu, který je i v mých osobních zájmech. Doufám, že i tedy všech obyvatel.“ Ze se zastaví a krátce se pohledem zabodne do papíru, co drží v ruce, než si nespokojeně mlaskne.
„Věřím, že Darbyho temné sny jsou spojované s mnohem horšími věcmi, než je kriminalita a zmatek v Gold Pitu. Přijít tak o všechny svoje peníze a místo, odkud v podstatě můžete se všemi pohybovat jako s loutkami je dost černá a temná noční můra, že?“ Pousměje se trošku a pak ještě hodí krátký pohled k papíru a znovu se zadívá na Thomase. „A co se týká zmizení Rosse a Reed. Stále tu máme tři varianty. Za prvé, buď Darbymu překáželi,“ začne vypočítávat na prstech, „nebo prostě zdrhli nahoru, kde je už nic vážně nepálí, možná tak svědomí, že nás tu všechny nechali pod rukou Darbyho a nebo tohle všechno má nějaký hlubší význam a my se ho zatím nemůžeme dopátrat.“ Pak zvedne lehce ruce nahoru, jako by v obraně a pokrčí rameny. „Kdo ví… V tomhle městě už je tolik věcí možných, že bych ani nepochyboval.“ Pohledem se stočí k Thomasovi, který mírně přikývne a dá se do čtení druhého odstavce.
„Na smrti Estebanových se zatím velmi intenzivně vyšetřuje a zdá se, že se už dospívá ke zdárnému konci, o kterém Vás budeme ještě informovat prostřednictvím tiskových konferencí, které se budou pořádat pod hlavičkou Policejního prezidia. Velmi mě mrzí, že Raymond Walker, tedy můj věrný spolupracovník, je neustále hospitalizován v nemocnici a s jeho rekonvalescencí to prozatím, mohu-li prozradit, nevypadá vůbec růžově. Ale není na pořadu dne nábor nových primusů do funkce.“ Následně si jen povzdechne a maličko se zamračí.
„Vražda Estebanových… Asi není příliš vhodné o tom mluvit takhle, když tvoje snoubenka je jejich dcera, ale… Všechno mu to pomalu do sebe zapadlo, viď? Když neodešli sami, musel je nějak dostat pryč.“ Poznamená Thomas s upřeným pohledem na Erwina.
„Naprostá pravda.“ Okomentuje to pouze Erwin.
„Takže by mě docela dost zajímalo, koho na těch tiskových konferencích prohlásí za vraha. Nebo se uložíme tenhle případ k ledu a bude mu tam zřejmě dobře. Další podbod je Walker.“
„O tom jsme tu už tolikrát mluvili.“ Zavrtí lehce hlavou Erwin. „Je zvláštní, jak Darbyho všechno, díky čemuž získal své postavení výsostného vládce podzemního města mrzí, že?“
Moment, všiml si někdo té formulace teď? A před chvílí u Amber s Patrickem? Nebylo to řečeno se zaváháním, ale s prostým hlasem, který zaznívá při konstatování faktů. Možná přichází otázka, proč si je tak jistý… Lidé jsou zvědavá stvoření ne?
„Právě jsi mi sebral slova z úst. Taky se mi zdá docela ironické, že lituje věcí, díky kterým získal své postavení. Samozřejmě, přejeme panu Walkerovi, ať se rychle uzdraví a nenechává Gold Pit jen Darbymu, ale myslím, že i když se vrátí do křesla, stejně víme, kdo tam na prefektuře vládne.“
Nastane krátké ticho, po kterém se ozve zašustění papíru, jak si Erwin narovnával svou kopii Darbyho proslovu a tiché odkašlání, než se dá znovu do čtení.
„Chci Vás ujistit, že dělám se svým týmem vše na tom, aby se rozvíjela ekonomika Gold Pitu opět správným směrem a naše město prosperovalo ale potřebuji od Vás také větší morálku k práci a klid k práci. Víme, že musíme k tomu utvořit také podmínky, abyste mohli pracovat v klidu a my se snažíme. Podařilo se nám po mém nástupu snížit opět zvyšovanou kriminalitu, která nás všechny trápí. Nasadili jsme více hlídek do ulic, verbujeme do služby více strážníků a chceme i Vás do našich služeb, vy kteří máte zájem o to, aby se zlepšila bezpečnost v našich ulicích. Nadále trvám na tom, že v tomto městě funguje svoboda slova, tedy tisk může psát co chce, v televizi se může vysílat o čemkoliv, klidně i kritika prefektury. Vím, že nejsme nikdo dokonalí a i my si zasloužíme kritiku za poslední měsíce ale musíte nás trochu pochopit. První měsíce ve funkci jsou nejtěžší a než se naladíte se všemi na stejnou notu, trvá to trochu déle.“ Dočte a papír odloží na stůl.
„Vždy tu byli nejméně tři primusové, kteří toto město vedli. Buď má pan Darby dost velké ambice, nebo je lehce psychicky narušený. Tolik lidí uzavřených na relativně malém prostoru nedokáže řídit jeden člověk, třeba i s týmem. Proč? Protože jen jeden člověk z toho týmu ví, že jsme jako krtci. A to je pan Darby. Ostatní z jeho týmu mohou dělat cokoliv, jistě je to velice zasloužilá práce, snaží se dělat to nejlepší pro město, já netvrdím, že ne, ale to nejlepší, co by bylo pro město dobré, je stále schované uvnitř prefektury. Je to její tajemství. Ne počkat, teď, když už je prefektura otevřená, tak to tajemství je převezené určitě někam jinam.“ Natáhne se k poháru s vodou a napije se, než se znovu rozmluví. „Jsem rád, že tu stále funguje svoboda slova. A také jsem rád, že pro své dobro mám na své straně jednoho z nejlepších psychologů ve městě, takže… Můžete mě i Thomase brát jako šaška, ale i vážně, protože dělat si srandu už skoro rok už není sranda.“ Následně kývne k Thomasovi, který se dá do čtení posledních slov.
„Jinak dobrá zpráva pro všechny je ta, že prefektura se znovu otevírá a tedy se mohou opět konat svatby na naší prefektuře. Omlouváme se všem párům, kteří museli být do svazku manželského uvedeni ve vedlejší budově. Tím, že se otevírá opět prefektura pro veřejnost, s dotazy na město se můžete obrátit na našeho tiskového mluvčího. Bohužel jsem zahrnován prací a nemohu Vám jej zodpovědět osobně. Jestliže někdo z Vás má dotaz na to, proč jsem se nevyjádřil k současné situaci dřív, má to pouze prozaický důvod. Pracoval jsem na tom, aby se zlepšily některé věci v našem městě. Myslím si, že výsledky moji práce mají větší efekt než moje deklarované sliby. Michael Darby.„
Tichá chvilka, než se mu na tváři objeví úsměv.
„Vidíš? Aspoň jedno pozitivum ta zpráva má. Můžete se s Leou vzít na prefektuře.“
„Pokud mě nevykáží z budovy za zpronevěru města a jeho vedení.“ Poznamená Erwin s jistou dávkou ironie. „Ještě něco k tomu chceš dodat?“
„Ano. Pan Darby tady zmínil, že výsledky jeho práce mají větší efekt, než deklarované sliby. Ale to, že tu práci si udělal on sám už nikdo nevidí? Co si člověk uvaří, to si také sní. Myslíš, že jsou primusové placeni od hodiny?“ Zeptá se Erwina.
„No to netuším.“ Zahlásí pevně Erwin a zavrtí lehce hlavou.
„Pokud jo, tak asi pan Darby potřeboval více peněz. Přesčasy a tak dále.“
„Myslím, že ten už má dost peněž na to, aby si koupil klidně i další život.“ Poznamená sarkasticky Erwin a přehne papír s proslovem.
„Podtrženo, sečteno. Musím uznat, že účel tohoto proslovu je dobrý. Chlácholící a uklidňující řeči. V podstatě… Je to samý kec.“ Řekne na rovinu Erwin a zadívá se na Thomase. „Nebo si myslíš něco jiného?“
„Myslím si, že mu brzy Gold Pit přeroste přes hlavu.“ Dodá Thomas.
„Brzy nikdy nebude dost brzy.“ Poznamená tajemně Erwin a pak ještě dodá: „Tenhle týden bude krušný. Pojďme raději k prvnímu hostu.“
Je jen na vás, co si z tohoto projevu odnesete. A zda mu uvěříte. Ale schyluje se k bouři, to ticho, co tu bylo celou dobu, bylo varováním. Takže na jaké straně budete stát?