Sandra Ecclestone

Vzhled: První co Vás zaujme jsou její velké, čokoládové oči, které využívá dost často k tomu, aby dosáhla svého. Neproniknutelný pohled a nemožnost díky tomu zjistit její názor, tedy taková nečitelnost jejího já, občas donutí lidi říct i to, co zrovna nechtějí a to se jí v práci hodí. Světle hnědé, středně dlouhé vlasy má povětšinou schované v drdolu, , jelikož je to tak o dost praktičtější. Při přemýšlení nad dalšími otázkami a vstřebáváním informací pro další články má povětšinou vážný výraz, který jen tak někoho neuklidní. Jasně jde vidět, že si vše spojuje dohromady a hledá byť jen malinkou skulinku, kterou se protáhnout věci na kloub. Styl oblékání musí volit pečlivě, na každou příležitost se hodí něco jiného a něco jiného také může mít na sobě, každopádně její ležérní styl, kombinaci společenského a obyčejného nezkazí povětšinou nic.

Historie: Narodila se v Gold Pitu v domě jejích rodičů. Její maminka byla zastánkyně domácích porodů. Došlo k malým komplikacím ale nakonec to na Sandře nezanechalo žádné vážnější následky. Jestliže ale je zvědavost následkem domácího porodu, je tím poznamenána až až. Na základní škole již vynikala dobrou schopností vnímat okolí a následně popisem událostí, co se dějí.

Když nastoupila na místní gymnázium, už bylo jasné, čím se bude zabývat v dospělosti. Od prvního ročníku pracovala ve školních novinách a její články předčily všechny ostatní v rozsahu a i vyspělosti. Vysokou školu neprošla moc lehce, protože se v té době její rodiče rozváděly a i když byla dospělá, nemohla se smířit s tím, že její rodiče se najednou odloučí od sebe, když celý život prakticky žili pospolu. V té době balancovala na pokraji neudělání zkoušek ale terapie u psychologa Sweetse jí přivedl zpět na „správnou“ dráhu.

Pracovala ve spoustu periodikách. Můžeme vyzvihnout její účinkování v časopisu Život v bavlnce nebo v současnosti v Deníku Gold Pitu. Spolupracuje i s veřejnoprávní televizí.

Před převratem to byla jedna z nejvlivnějších a nejobávanějších novinářek v Gold Pitu. Měla dobré kontakty z okolí primusů a dost toho využívala. Dnes není ani o nic méně vlivná, pořád má kontakty na prefektuře, která zůstala skoro ve stejném složení jako předtím. Občas ale musí také v nouzi napsat pár článků o tom, co se děje normálně v Gold Pitu či nějaké zážitky z cest kolem světa.

Je svobodná a nehodlá se v brzké době vdávat. Ví, že láska a rodina jsou největší slabosti lidí, co pracují v žurnalistice. Ráda cestuje, a proto minulý rok po převratu si vzala rok volno na cestování kolem světa, jako někteří její kolegové.