Emma Smith

Emma je středně vysoká štíhlá dívka původem ze Skotska. Svoje keltské předky nezapře její alabastrová pleť a vlasy barvy mědi, ke kterým dokonale kontrastují její oči barvy modři. Není ničím výrazná (pokud vás hned nezaujme výrazná barva vlasů), nevlastní piercingy ani tetování, vlasy nosí obvykle stočené do uzlu na temeni, nebo jen tak volně puštěné. Nepotrpí si na výstřelky módy a nosí právě to co se jí líbí, nehledě na dobu nebo na trendy. Přátelé o ní říkají , že je krásná, ovšem ona se na věci jako vzhled příliš nezaměřuje, ne že by se o sebe nestarala, ale jejím heslem je především zdraví, čistota a jednoduchost, nikdy u ní nenaleznete výrazné náušnice nebo přehršel prstenů. Jediné co nosí na krku je amulet s pentagramem, který vyjadřuje její víru. Na nohou u ní naleznete většinou obyčejné žabky nebo balerínky, podpatky nosívá pouze do společnosti, do které se ale umí obléknout vždy perfektně jak se sluší a patří, nikdy ji na večírku nenajdete v dlouhé róbě na ples, nebo naopak na plese vyšší společnosti v koktejlkách. Popsat co nenosí nebo na co si nepotrpí jde snadno, ale popsat co má ráda? To je horší, nejoblíbenějšími barvami jsou černá a pak temné odstíny téměř všech barev. Je pyšná především na své vlasy o které pečuje a jejím snem je mít je dlouhé až pod zadek. Ovšem to je jen jeden ze snů, který je na žebříčku jejích priorit poměrně hluboko.

Emmina povaha není nijak komplikovaná. Kdybyste ji chtěli popsat psychologicky, nejspíš by byla melancholik spojený se sangvinikem. Často si žije v hlavě ve svém světě který je velmi bohatý, má obrovskou barvitou fantazii, je umělecky založená a rozumí nitru lidského myšlení. Z její empatie pramení i její studium. Vždy se zajímala o historii, psychologii a sociologii. Zajímalo ji nejen myšlení člověka jako jednotlivce ale i celé společnosti jako celku. Právě tento zájem ji přivádí do města pod zemí. Sama je pacifistka a machinace nadzemců, jak je většina z podzemí nazývá, jí jsou proti srsti. Manipulování s lidskými osudy jí přijde zvrácené ale zároveň z hlediska vědy neobyčejně zajímavé. Ano, zvídavost a posedlost její doktorantskou prací jsou její další vlastností. Píše práci právě na téma společnost pod zemí. Její povaha je veselá a positivní, ale její důvěr nezískáte příliš snadno, už právě protože zná i temnější zákoutí lidské mysli, a třikrát si přebere vše co řeknete, nebo než něco řekne ona. Emma není člověk s předsudky, vždy má srdce na dlani, je v rámci mezí samaritán a je vždy ochotná pomoct,. Jakmile ji však zklamete, nečekejte řev, pomstu nebo pláč, naopak, Emma reaguje blahosklonným úsměvem a ignorací. Lidem co ji zklamali je stále ochotná pomoct, či s nimi komunikovat ale nikdy už jim nebude věřit ani se k nim chovat lépe než zasluhuje kodex slušnosti a morálky. Téměř nikdy ji neuvidíte zasmušilou, protože se řídí heslem: Tvoje neštěstí lidi potěší, zato úsměv? Na…Ehm naštve..

Emma pochází ze skotské vesničky nedaleko hlavního města. Narodila se do rodiny milujícím rodičům Bridget a Joshuovi Smithovým. Jestli hledáte tragický příběh jejího dětství, nehledejte. Vyrůstala ve spokojené rodině ze střední třídy. Už od školky byla přátelské veselé dítko zaměřené na zpívání , hry a smích. Vždy kolem sebe měla spoustu přátel a nenudila se. Neměla ani jak, protože když kolem ní nebyli lidé, ponořila se do svých myšlenek a věnovala se fantazírování, malování a hraní na hrdiny. Nikdy jste ji neviděli bez úsměvu, což jí v omezené míře vydrželo dodnes. Na základní škole se díky své bezprostřední veselé povaze stala bohužel cílem šikany a zneužívání kvůli své inteligenci. Ve škole jí to totiž šlo. Jeden čas nemluvila díky ostatním naprosto s nikým a byla uzavřená sama do sebe. V patnácti letech si dokonce prošla nepříjemnou nemocí, anorexií, zhubla na necelých 40 kg a vysekala se z toho jen díky odchodu na střední školu v Edinburghu, kam ji rodiče poslali. V novém prostředí z vynervované ošklivky vyrostl krásný květ a ona našla svůj smysl, celé dny trávila v kampusu místní univerzity s knihou na prsou a snila o tom, že jednou tam bude sama studovat. Střední školou prošla osamoceně a právě tam vznikl její zájem pozorovat společnost a ostatní. Vnímala proč některé vyřazují z kolektivu, proč někteří jsou hvězdami, i to jak nepatrná odlišnost může způsobit obrovskou propast mezi lidmi, kteří se normálně mívali rádi. Ve věku kdy obyčejně dívky koukají po klukách, ona ležeala v sociologických a psychologických knihách a tvořila vlastní malé výzkumy, kterých na konci střední školy měla pěkných pár tuctů jednotlivých deníčků. Ty potom také oslnili přijímací komisi z Univerzity a její sen se stal skutečností. Léta na univerzitě pro ni jsou ty nejkrásnější z života. Užívá si akademický život, který se rozhodla neopustit ani po graduaci. Díky zapálenosti do vědy zůstala na doktorantském studiu kde se ujala současného tématu , města pod zemí ..Gold Pit. Díky grantu je vyslána do města, inkognito aby neovlivnila výsledky svého výzkumu. Chystá se najít si práci v odvětví služeb, tam, kde si lidé nejvíce povídají, v baru, jako sestřička v nemocnici, nebo i baru. Zkrátka splynout s davem aby mohla na své roční cestě sesbírat dost bohaté materiály na svou ambiciozní práci. Ve skutečnosti, je však i velmi zvědavá jak daná společnost vypadá a funguje a hlavně touží na problematiku lidské svobody upozornit ty tam nad zemí. I když dnes už je z Gold Pitu moderní město, ona pátrá po tom jak celá věc vznikla a jak ji vůbec lidé byli schopni dovolit.. a hlavně..jaký algoritmus podobné události a také..je možné že by se celá událost mohla opět opakovat? A celé ohromné město opět uzavřít se světem? Všechny tyto otázky má v hlavě když ji letadlo vysadí na letišti v Africe. Tam kde ji čeká cesta do podzemí a vstříc novému , dočasnému životu.