Bastien Morton

Kus umění. Nebo také podivín. Sto lidí, sto chutí. Bastien má od tuctového kluka sakra velký kus cesty daleko. Vysoká a štíhlá postava, víceméně bez svalů, a když už, tak jistě znáte to rčení, že břišní svaly na hubeném muži jsou jako velká ňadra na tlusté ženě. Přesto se ale řadí k na pohled velice zajímavým lidem. Je už ale obtížné říct, jestli to dělá jeho podlouhlý, hubený obličej, nebo snad nos, který někdy vypadá, jako by se Bastien zrovna vrátil z pouliční rvačky, kde si vysloužil pořádnou ránu do nosu. To, co by mu mohla každá žena závidět, jsou jeho čisté, kočičí oči, plné života. Jeho hnědá kukadla sice nejsou orámovaná hustými řasami, ale i přesto jeho oči vypadají velmi jemně a někdy působí až žensky. Také je skoro nemožné, aby se na vás zle podívaly. Každý jeho pohled je plný míru, rozvahy a přímo z něj vyzařuje, jak inteligentní ve skutečnosti je. Samozřejmě ale, že někdy se mu povede nahodit pohled ala roztomilý nemotorný knedlík, nebo ztracené štěňátko. A pokud se k tomu ještě usměje, je to přímo vražedná kombinace. Vršek hlavy pokrývají tmavě hnědé, trochu delší vlasy, které nejčastěji bývají pocuchané, po ránu jen přejeté hřebenem, když ale přijde nějaká výjimečná událost, gel či lak na vlasy je na místě. Zkrotit jeho kadeře je ale i pro tyto výrobky někdy celkem náročný úkol. Jsou dny, kdy si na své tváři nechá narůst strniště, někdy dokonce i nějaký ten „hustší porost“, sám ale upřednostňuje holé provedení.

Co se týče jeho stylu oblékání, na ulici vyjde vždy upraven. Neberte to ale doslova, když jde s odpadky nebo do samoobsluhy si koupit něco malého, aby neumřel hlady, nevadí mu vyjít v teplácích, s teniskami na nohách. Pokud pracuje ve své malém skromném květinářství, pod jeho pracovní zástěrou nejčastěji najdete jednobarevnou košili, doplněné o chino kalhoty nebo obyčejné džíny, na nohou vždy perfektně vyleštěné polobotky, nebo pantofle, to už dle nálady. Pokud vyráží do ulic, jeho oblečení se nějak obzvlášť nezmění, jen se mu rozšiřují možnosti. Také hodně chodí oblékán podle nálady, takže se jeho šatník nikdy nestane fádní a pokaždé ho můžete potkat v nějakém novém outfitu. Nevadí mu svetry, košile, trička s dlouhým či krátkým rukávem, v chladnějších obdobích kabáty, bundy s kožíškem dokonce i klasická péřovka na něm vypadá dobře, jediné, v čem ho opravdu nepotkáte, jsou outfity se snapbacky, doplněné o (ne)sportovní tenisky. Stejně tak má moc rád doplňky jako hodinky, šály, sluneční brýle apod.

Bastien je chodící kopa (spíše tyčka) radosti a dobré nálady. Nepatří tedy sice k těm lidem, kteří se po ulici promenádují s úsměvem od ucha k uchu, pokud si o to situace přímo neříká, ale pokud narazí na některého ze svých známých, vždy je obdaruje svou veselou náladou. Stejně tak i na své zákazníky je vždycky milý a vítá je jedině s úsměvem. Patří to k jeho práci, která ho natolik baví, že ho nějaký úsměv navíc rozhodně neobtěžuje. Udělá všechno proto, aby od něj zákazník odešel spokojený, se svou vysněnou květinou – pro svou vysněnou květinu. Nebo jen tak. Nenechte se ale zmást, Bastien rozhodně není ten typ člověka, který je veselý i v situacích, které jsou pro to naprosto nevhodné. Takže ne, nebude se natvrdle usmívat, až mu budete vyprávět, jak hrozný jste měli den, nebo jak se vám něco nepodařilo. Umí člověka podpořit a také skvěle naslouchá, proto, až budete mít nějaký problém, i kdyby vás viděl poprvé, moc rád si ho poslechne a pokusí se vám poradit, nebo alespoň trochu zvednout náladu. Některým lidem jeho snažení o veselí připadá někdy otravné, a z toho vždy bývá smutný. I u něj může nastat špatná nálada, to většinou zůstává doma a přemýšlí, i když mu to málokdy pomůže. Potěší ho, když si na něj vzpomene někdo jiný, a pokusí se mu na oplátku zvednout náladu, nebo mu pomoct. I když se většinou snaží tvářit tak, že je všechno v pořádku, a doufá, že si nikdo nevšimne jeho pochmurné nálady a pomyslného deštivého mráčku nad hlavou.

Moc rád tráví večery v restauracích, kde nabízí dobré víno, uvítá společnost, ale ani samota mu nevadí. Nemyslete si, že je to nějaký pijan, jen na něj někdy přijde chuť na dobré víno, a tak si se srolovanými novinami vyrazí někam sednout, jak se říká. A pokud mu někdo nabídne k vínu i dobrý kus sýra, asi ho bude nadosmrti objímat a zahrnovat květinami vlastní výroby, aby se mohl nějak odvděčit.

Také se rád uvolňuje nějakou tvůrčí činností, ať už je to kreslení, nebo hra na klavír, kterou poměrně dobře ovládá a stále se v ní zdokonaluje.

Bastienova historie je podobná, jako u většiny normálních lidí. Nikdy ho nepotkalo velké neštěstí, nikdo ho nikdy nechtěl zabít, ani znásilnit, žil si zkrátka spokojený život. Pouze s jeho matkou. Otce nepoznal, protože zemřel, když byl ještě hodně mladý. Takže žili jenom oni sami dva, on a jeho maminka, kterou moc miloval a stále miluje. Jeho maminka ho naučila dobrému chování. S oblibou proto dnes lidi oslovuje celým jménem, i když je zná dlouho, stejně tak má rád, když ho někdo osloví Bastien a vyvaruje se vymýšlení složitých přezdívek. Také se naučil slušně se chovat k ženám. Když mu bylo deset let, jeho mamka se konečně s někým začala vídat. Přál si pro ní jen to nejlepší a chtěl, aby nebyla na všechno sama, každá žena vedle sebe potřebuje silnější polovičku, která se o ni postará a bude tu pro ní. Proto jejího přítele Thomase přijal dobře, byl to milý chlapík, umělecká duše, který mu s hodně věcmi pomáhal.

Například i ve škole. Bastien dodnes není žádná hora, je to drobný a vyzáblý muž a stejně takový byl ve škole. Malý drobeček se zálibou ve věcech, které vždy patřily spíš na seznam holčičích zájmů. Sport mu moc nešel, prát se neuměl, proto se stával terčem školních šikanátorů, kteří mu ne a ne dát pokoj. Mlátit si ho nedovolovali, Bastien patřil k oblíbeným dětem, nad kterým měl někdo dohled snad dvacet čtyři hodin denně a proto, když by je někdo viděl, měli by velký problém. Jeho nevlastní otec, Thomas, mu vždycky v takových situacích podpořil a pomohl mu, nejméně tím, že si jeho školní trápení vyslechl. Pak pro něj ale přišla jiná záchrana. Jmenovala se Luisa, byla větší jak on, uměla hrát fotbal lépe jak on, dokonce se i lépe prala. A právě ona se stala jeho kamarádkou, kvůli které už si na něj nikdo netroufl. V jeho očích pro něj byla hrdinkou. V tu chvíli si znovu uvědomil, jak je důležité mít tu svou druhou polovičku. I kdyby tou silnější polovinou měl být spíš on, ale bylo tomu naopak. Perfektně se doplňovali a tvořili dvojku, kterou ani ty nejtěžší chvíle nerozdělily. Rozdělila je až střední škola, kdy Luisa odjela na povrch, aby se jí dostalo nejlepšího vzdělání, přesně to pro ní její rodiče chtěli. To už ale Bastien byl jiným člověkem. Povyrost, trochu do krásy také nabral, přešel na střední školu a zbavil se tak zlých lidí kolem sebe. Možná také proto, že jeho střední školu moc chlapců nenavštěvovalo a dívky většinou neměly touhu rozdávat rány kostnatému troubovi. Přicházely první lásky, zase odcházely a přicházely další. Navštěvoval obor aranžér se spoustou dalších nepovinných uměleckých předmětů, protože to bylo to, co ho nejvíc bavilo. Tvořit, tvořit cokoliv, skládat kousky dohromady a poté se kochat tím oku libujícím výsledkem. Nejvíce ho ale bavily květiny. Lásku k nim pravděpodobně zdědil po své mamince, která ho jako malého kluka často brávala na jejich krásnou, barevnou zahrádku, kde mohl běhat mezi záhony, umazaný od hlíny a poznávat květiny. Na ty chvíle moc rád vzpomínal a vzpomíná dodnes. Před rokem jeho maminka těžce onemocněla, ale stále je s ním a stále se snaží udržet si svou veselou tvář. A proto, že je jeho maminka nejdůležitější ženou v jeho životě, se rozhodl splnit svůj, i její sen najednou. A tak si otevřel na Gold Pitském náměstí květinářství a pojmenoval ho právě po jeho matce. Amelia. Dokonce jí jednou vzal z nemocnice na dlouhou procházku, aby jí mohl ukázat, jak si plní svůj sen a začíná žít sám, na vlastní pěst, aby jí mohl za vydělané peníze koupit něco krásného a dělat jí radost. Aby ho mohla vidět, jak důležité pro něj tohle všechno je a jak důležitá je pro něj ona. Doufá, že mu bude nosit štěstí i ve chvíli, kdy už tady s ním nebude a její památka bude napořád v tomto obchodě. Ať ve jméně nade dveřmi, nebo na fotografii, která visí vždy za pultem, vedle Bastienovo místa.