Darren Peter Arbre

Přezdívka hráčkyLea
JménoDarren Peter Arbre
Věk23
Zaměstnánítruhlář a především řezbář, vlastní obchod se svými výtvory (řezbářskými pracemi a nábytkem)
PůvodWinnipeg, Kanada
Stavsvobdný
AvatarIan Harding
Darren do okolí většinou doslova vyzařuje svou pohodu a veselí. Na první pohled, dokonce i na ten druhý. Postava vysoká 185 cm z davu přímo nevyčnívá, ale ani do něj nezapadá. Svaly opravdu má, jak byste se mohli přesvědčit při bližším pohledu. Živí se rukama a dost často pracuje s většími kusy dřeva, hlavně když vyřezává větší předměty. Má krátce zastřižené vlnité černé vlasy, jen pár zvlněných pramenů mu padá do čela. Pod výrazným obočím se nachází dvě čistě šedé oči, bez žádné příměsi.Možná jen v některém úhlu jsou lehce do královsky modré, ale minimálně. Poněkud zvláštní barva, kterou zdědil po své matce. Často se v nich nachází veselé jiskřičky a lidé si často myslí, že nic jiného v nich ani nemůže být. Omyl, tyto oči se dokážou proměnit na bouřková mračna nebo ztvrdnout tak, že připomínají ocel. Okolo nich má pár drobných vrásek od smíchu, nic, co by kazilo jeho obličej. Při práci se mu často mezi očima rýsuje malá vráska, která značí soustředění. Pod poněkud špičatějším nosem se nachází jeho nevymáchaná pusa, neustále připravena roztáhnout se do širokého sympatického úsměvu a odhalit tak bílé zuby schované za rty. Sem tam si nechává narůst strniště, prostě je občas líný se oholit.
Co se jeho stylu týče, je stejný jako on – pohodářský. Rifle, kostkované košile, trička, mikiny. Má teda i jedno sako, aby se neřeklo, když jedná s klienty a dokonce i jeden oblek. Ale ten vytahuje jen v nejnutnějších případech. To samé platí i u polobotek, světlo světa vidí jen jednou dvakrát do roka, nejraději nosí tenisky. Pokud ho zastihnete uprostřed práce, tak ho najdete v pracovních kalhotách, co výrazně připomínají montérky, a košili nebo volném tričku. Především se obléká tak, aby se cítil pohodlně. Je odolný vůči chladu, takže nikdy nenosí více jak dvě vrstvy – nejčastěji tričko s mikinou nebo bundou, když už je tedy zima, aby si na něj neukazovali. O nechtěnou pozornost nestojí.

Darren je někdo, do koho byste nikdy netipovali temnou minulost a šrámy na duši. Je neustále veselý, typický pohodář, kterého jen tak něco netrápí, na první dojem. Rychle se naštve, poměrně často se zaplétá do konfliktů, aniž by chtěl. Je hodně bezstarostný, nebo se tak alespoň okolí jeví, a má v sobě notnou dávku sebedůvěry a arogance sobě vlastní. Rád si dělá srandu, ať už si utahuje z jiných či ze sebe a mnoho lidí v jeho okolí má pocit, že je schopný naprosto všeho a nemá žádné zábrany. Živí se rukama, je truhlář a především řezbář, ze dřeva je schopen vyrobit prakticky cokoliv, ať už je to stůl, židle či bohatě vyřezávaná šperkovnice. Chce světu dát i něco krásného, proto to dělá. A další věc co miluje, je jídlo. Pro dobré jídlo by se mohl utlouct a je schopný spořádat neuvěřitelné množství, aniž by mu bylo špatně nebo by přibíral. Avšak za svým rozpustilým úsměvem, nezodpovědným chováním a také onou určitou dávku nepřekonatelného a neotřesitelného sebevědomí schovává noční můry, výčitky svědomí a děsivé vzpomínky z minulosti. Občas jeho „maska“ spadne a odhalí se tak část jeho já, kterou zná jen minimum lidí. Tiše trpící muž nesoucí si na bedrech „hřích“. Uzavřený, osamělý člověk odhánějící od sebe všechny, kteří by se mohli přiblížit až moc blízko k němu. Je přesvědčený, že není hodný lásky nebo přátelství. Ačkoliv to jeho samotného může bolet, prostě je od sebe nemilosrdně odežene, ale dělá to pro dobro toho druhého. Vlastně je v tomhle směru hodně nesobecký, ale pouze tady. Zapřísáhl se, že už nikdy nedovolí, aby byl někdo zraněný kvůli němu. A jelikož je přesvědčený, že každý v jeho okolí tak dopadne… Zavřel se před světem, ačkoliv se tváří, že ne. Je nemožné najít přes jeho masku nějakou jinou část jeho osobnosti. Na to s ní žije už příliš dlouho.
Darren se narodil 30. 3. v Kanadě. Svého pravého otce nikdy nepoznal, matka Emilie se o něj starala víceméně sama, jen s pomocí jejích rodičů. Zřejmě byl výsledek jedné noci, jednorázovky bez budoucnosti, ale matka ho vždy milovala a vždy mu opakovala, že je ráda, že je na světě. I tak, že žil v poměrně chudším prostředí a neměl vše co ostatní děti, byl prvních 12 let svého života naprosto šťastný a spokojený. Jediné, co chtěl, byl táta. Když mu bylo 12, našla si jeho matka poprvé od jeho narození přítele. Vše vypadalo idylicky, alespoň prvních pár měsíců. Joseph, jak se onen muž jmenoval, měl jeho i Emilii rád a Darren měl konečně pocit, že se začíná jeho sen o úplné rodině stávat skutečností. Pak se ovšem o Darrena Joseph začal zajímat poněkud víc než by bylo zdrávo. Joseph byl totiž pedofil, jenž zneužil už několik dětí a nyní dostal chuť na Darrena. Po nějaké době ho začal ho začal obtěžovat, sexuálně osahávat, když se Emilie nedívala. Joseph uměl tuhle stránku velmi dobře skrývat. Darren se snažil od něj utíkat, schovával se před ním, bál se ho. Dokonce si z kuchyně odnesl nůž a schoval si ho pod polštář, aby měl nějaký pocit bezpečí. Měl pár týdnů před narozeninami, když už to Joseph nevydržel a vlezl k němu. Darren ještě nespal. Chtěl křičet, když se k němu Joseph přiblížil, ale on mu zacpal pusu jednou rukou. V návalu paniky, když na něj Joseph nalehl a snažil se ho spoutat, vytáhl nůž schovaný pod polštářem a bodl ho přímo do krku. Vysoukal se zpod něho a zděšeně zíral na své ruce rudé od krve, na Josepha, který rychle umíral na jeho posteli. Zděšeně se rozkřičel, popadl ho záchvat hysterie. Matka, která se vzbudila a přiběhla, se poté, co si uvědomila celou situaci, vrhla k mrtvému tělu jejího přítele a křičela na Darrena, že spratek jako on se nikdy neměl narodit. To ho umlčelo a jen seděl na zemi, objímal se zkrvavenýma rukama a třásl se, jako malé ustrašené štěně. Poté se jeho matka psychicky zhroutila. Její milovaný přítel, který byl ve skutečnosti pedofil, byl mrtvý a zabil ho její vlastní syn. To nevydržela. Začalo vyšetřování, dlouhé a úmorné, hlavně pro Darrena. Kromě jeho prarodičů mu nikdo nechtěl věřit, jeho matka nebyla schopná svědčit. Naštěstí pro Darrena se našli důkazy o tom, že byl Joseph pedofil – každou oběť si fotil poté, co s ní skončil. Za Darrena se navíc postavil jak přizvaný psycholog, tak právník a Darren tak nebyl odsouzen. Jeho matka byla zavřena do léčebny, ale nevypadalo to, že by se ještě někdy zotavila. Darren šel ke svým prarodičům, kteří se na něj dívali stejně jako předtím. Darren se však po tomhle změnil. Pronásledovaly ho noční můry, které i přes veškeré terapie nezmizely, jen se neobjevovaly tak často. Léky odmítl Darren brát a dodnes odmítá. Poté, co se šel podívat s prarodiči na zlomenou matku, která jen co ho uviděla, začala vyšilovat, křičet na něj, obviňovat ho. Po tomhle se v něm cosi definitivně zlomilo. Po jejích výčitkách a slzách se v něm definitivně usadila jedna myšlenka. Jsem vrah. A to je něco, co mu nikdy nikdo neodpáře. Schoval tyhle temné myšlenky a okolnímu světu začal ukazovat jen tu „dobrou“. Nechtěl, aby se kvůli němu kdokoliv trápil. Nastoupil na uměleckoprůmyslovou školu, obor Řezbář/Truhlář. Našel se v tom oboru, ačkoliv to zvolil jako poslední možnost, protože nestihl podat včas přihlášku na jinou školu. Zbyla na něj tahle. A je rád, že zbyla. Zaměřil se na školu, sem tam si vyšel s partou kamarádů, které si sice k tělu nepustil, ale trávil s nimi čas… celkem rád. Sem tam se popral, prožil pár „jednorázovek“ nebo třídenních vztahů… Po studiích se zaměřil na práci, až se nakonec stal mistrem řezbářem a stal se poměrně známým. Práce je asi to jediné, co mu je v životě blízké, kromě jeho prarodičů. Ale i od nich se distancoval. Do Gold Pitu se dostal náhodou. Ve městě, kde žil, ho znalo příliš mnoho lidí, stejně jako o jeho minulosti kolovaly různé fámy a drby. Necítil se pohodlně, neustále cítil cizí pohledy v zádech. Když hledal nové místo, kam by mohl jít, našel čirou náhodou Gold Pit. V momentě se rozhodl, přestěhoval se a založil si zde malý obchod, díky svým úsporám si nemusel brát půjčku. Změna je život, ne? Navíc tady ho nikdo nezná a bude jednodušší odhánět lidi, kteří by se chtěli dostat moc blízko. Sehnal si dokonce dva pomocníky – Emmeta a Johna – a obchody mu začaly pomalu kvést. Prodává jak řezbářské práce, tak i zdobený nábytek a nabízí i renovace starých kusů nábytku. A konečně je spokojený. Přátele nepotřebuje, lásku nepotřebuje, obchod má… To mu stačí. Samozřejmě mu jeho štěstí přálo a on se dokázal nějak přimotat do nepovedené revoluce, která vyvrcholila, jak vyvrcholila. Sám členem Tajného spolku nebyl a s Lexi, která ho tam dotáhla, se mu povedlo nepozorovaně uniknout, aniž by na něj kdokoliv pojal podezření. Snad. Takže teď má doma schovaný samopal, který tam vyfasoval a jen tiše doufá, že mu nebudou prohledávat byt. Sám se totiž rozhodl i přes všechno zůstat v Gold Pitu a dál vést svůj obchod a tiše a nenápadně si žít. Prozatím. Možná se něco najde, co by změnilo jeho názor. Ale jelikož je stále občanem Kanady, doufá, že vždy bude mít otevřené hranice a bude moct odejít… kdyby bylo nejhůř.

Napsat komentář