Alexis Marielle Hardy

Svůj vzhled zdědila, bůh ví po kom, ale rozhodně se jedná o nejatraktivnější a nejpovedenější dítě z rodiny Hardyovích. Důkazem jsou jistě rodinné fotky, na kterých značně vyčnívá z celé své rodiny. Zrzavé vlasy, které se přiklánějí skoro až do hnědého odstínu má rovněž jako jediná. Je třeba podotknout, že vlasy nemá rovné, nýbrž se jí přirozeně kroutí do jemných vln. Krom zářivé zrzavo-hnědé barvy vlasů, má ještě velmi zajímavé oči které jsou pro ni tak nějak specifické. Mají totiž neobvyklou barvu, na první pohled se může zdát, že jsou modré, ovšem když se na její oči pořádně zaměříte, dojde vám, že jsou šedé až lehce do modra. Na své oči může být hrdá, protože typické odstíny hnědé, modré a zelené má kde kdo, ale kdo se může pyšnit barvou očí, která připomíná zatahující se oblohu těsně před deštěm? Očka jí rámují husté černé řasy a nad očima vždy pečlivě upravené a upravené obočí. Nosík je drobnější nepříliš výrazný, zato lícní kosti jsou trošinku výraznější a plné rty tomu jen dodávají třešničku na dortu k samé dokonalosti. Labutí šíje a pro dívku naprosto typická dívčí ramena, na kterou navazují ručky, na jejichž konci naleznete pěstěné nehtíky. Co se hrudi týče, rozhodně nelze přehlédnout to jak je vyvinutá neboť příroda jí do vínku nadělila opravdu hodně. Velikost jejího poprsí se rovná velikosti C. Mírně osvalené bříško, útlí pas a boky. Opravdu hodně pevný a zaoblený zadeček, pod kterým naleznete již jen pevné, dlouhé nožky. Na jejím zevnějšku je toho spousta k vidění, příroda ji hodně nadělila a ona se o své tělo opravdu hodně dobře stará pravidelným cvičením. Kdybyste hledali a že třeba i s lupou, nenaleznete na, jejím těle žádná mateřská znamínka snad jen jednu jedinou pihu na zádech, nad zadečkem asi tři centimetry od páteře. To je jediné její mateřské znaménko, které kdy měla a má. Nemá žádná tetování ani piercingy, tohle se téhle osoby opravdu netýká. Její výška je irelevantní k její postavě, není ani vysoká, ale ani nizoučká. Měří pěkných 171 centimetrů, což je k jejímu zevnějšku opravdu velice příhodná výška.

Styl jejího oblékání je jednoznačně dívčí přesto moderní a stylový. Jelikož se jedná o zbohatlickou, rozmazlenou tatínkovu holčičku, rozhodně na svém šatníku nijak nešetří. Její šatník by se dal rozdělit na několik částí. Tou první by bylo společenské oblečení, které samo sebou nosí převážně ve škole, ne společenské akce nebo jenom někam do takzvané vyšší společnosti. Druhou část by zaujalo stylové, dívčí oblečení, ve kterém je možné vypravit se na pořádnou párty nebo diskotéku. Ovšem, je to i oblečení, které může nosit v běžné denní době někam ven do parku, ale i do kina. Třetí část zaujímají šaty a to absolutně ke všem příležitostem a poslední čtvrtou část zaujímá domácí a sportovní oblečení. „Šaty dělají člověka“ A ona se tohoto přísloví očividně drží. Přesuňme se k doplňkům, není potřeba tu vypisovat kolik toho má, protože je toho požehnaně. Je to takový nejčastější dárek k svátku, narozeninám… V podstatě celkově, těchto serepetiček má přehnaně moc a tak sem tam, něco věnuje nějaké kamarádce. Náramky, řetízky, náušnice, prstýnky – Opravdu, najdete tady naprosto všechno. Spoustu místa zabírají ještě boty a kabelky, kterých se u ní najde taktéž nezměrně moc a od různých světoznámých značek.

Úprava a líčení – To je její každodenní součást. Nečekejte ale, že se jedná, a bůh ví, jak výrazné líčení volí pouze jednoduché stíny, které zvýrazní její oči, linky, tužku na oči a řasenku. Make-up nepoužívá vůbec, jelikož nemusí. Pleť má pěknou a tak neshledává za potřebné, aby si něčím takovým ničila pleť. Vlasy má převážně rozpuštěné jen výjimečně ji zahlédnete v culíku, drdolu nebo složitém účesu, vlasy si příležitostně barví na černo, a ačkoliv je má rozpuštěné, stále jsou upravené. Její vlasy se pracné úpravě jeví jako neposedná změť pramínků, takové vrabčí hnízdo plné objemu, ale celý tento účes je za hromadou dřiny. Jak se říká „V jednoduchosti je kráse“ a jelikož je Lexi přirozeně krásná, není potřeba, aby se nějak výrazněji líčila a patlala na sebe spoustu chemických blbostí.

Asi si podle jejího zevnějšku povíte, že je to namyšlená slečinka z bohaté rodiny a slušným vychováním, kterou dostanete na lopatky nějakou neslušnou poznámkou. Jenomže tahle slečna stojí nohama pevně na zemi a rozhodně se na svět nekouká skrz růžové brýle. Díky bratrům ví až moc dobře jak se bránit, rozhodně se nebojí použít fyzickou sílu, kterou sice přespříliš neoplývá, avšak silná je dost. Na pohled křehoučká a miloučká, ovšem její slovníček je poněkud pestřejší. Je velice prostořeká a drzá. Nedá se přímo říci, že by byla sprostá, ale nějaká ta sprostá slovíčka v jejím slovníčku rozhodně nechybí a abychom byli upřímní, není jich tam zrovna málo. Dalo by se tvrdit, že má vlastní jakýsi taký si slovníček. Je velmi ironická, možná spíše sarkastická a nebere si servítky obzvláště k lidem, kteří se jí hned nezalíbí. Další její zlozvyk je upřímnost, je upřímná a to naprosto ke všem a obávám se, že by byla schopná být takto upřímná i k prezidentovi. Učitelé ji rozhodně nemají moc v lásce kvůli jejímu prořízlému jazýčku, který svede být taky pěkně jedovatý. Ovšem, záleží také na její náladě, které se naneštěstí mění častěji než počasí, je to hrozný živel. Je temperamentní jako oheň, nenechá si nic líbit a paličatě si stojí za svým. Jindy je zase jako voda, tichá a nemluvná jako šedá myška, která se nedokáže zapojit a raději je někde v koutku sama. Také dokáže být stejně chladná jako ledové kry na Arktidě a pak je tu životodárná země klidná, veselá, jemná a přesto nevyzpytatelná protože nikdy nevíte co od ní čekat. Jak to asi tak vypadá, když se Lexi naštve? Jestliže očekáváte, že v obličeji zrudne vzteky a začne hystericky vyšilovat tak jste na omylu a to pořádně velikém. V jejím případě nastupuje na scénu naprostá ignorace a v tom horším případě vás čeká konverzace s chladnou osobou, jejíž ledový chlad dokáže naštvat mnohem více, než nějaké ječení.

Jenomže stejně jako každá kniha tak i člověk má dvě strany a tak i Lexi má svůj rub a líc. Na jednu stranu jde o opravdu neuvěřitelně nesnesitelného člověka, který se musí dovtípit, a chytnou každé malichernosti, kterou by proti vám mohl použít. Chytat někoho za slovíčko či snad použít jeho vlastní způsoby ji rozhodně nedělá problém, jenomže ve skrytu duše někde pod tou tlustou vrstvou sarkasmu, necitelnosti a pohrdavosti se nachází úplně jiná osoba. Někde tam uvnitř je to jen veselé děvše kterému cel život šlapali po sebevědomí a která se snaží na rozdíl od bratrů žít podle sebe a jen výjimečně se obrací na pomoc rodičů – tedy, jen otce. Sebevědomí má tahle holka opravdu malinké a to i přes to, že se to opravdu nezdá. Jedná se o veselou romantičku, která miluje přírodu, ráda chodí na procházky, a i když si to protiřečí tak má nejen pro strach uděláno, ale zároveň je to neuvěřitelný strašpytel. Pravda je však taková, že je to pouhopouhý strašpytel, jen na sobě svůj strach nedává znát. Když se dostane do situace, která jí nahání husí kůži, jednoduše se přetvařuje a chová jako ledová královna. Kdežto když je s někým, u koho se přetvařovat nemusí, nedělá jí problém zavřískat na celé sídliště. Dalším paradoxem je, že naprosto postrádá pud sebezáchovy což je velmi zvláštní vzhledem k tomu, jaký je to strašpytel. Její osobnost, je zkrátka velice komplikovaná a zároveň velmi jednoduchá. V kostce by se o jejím pravém já mohlo říci, že se jedná o obětavého, soutěživého a tvrdošíjného člověka.

Další a tentokrát velice podstatnou částí její charakteristiky, je její já v podobě budoucí právnicky. V těchto ohledech se střetáváte s naprosto vážným člověkem. Dává si pozor na svůj ostrý jazýček a vystupuje vychovaně, především jako budoucí právník.

Tento příběh začal velmi, velmi dávno. Bylo to v době, kdy byl ještě mladým chlapcem, který čerstvě dostudoval Univerzitu v Cambridgi. V té době se mladičký Gordon Hardy rozhodl oženit s jeho přítelkyní Jennou která do té doby studovala na Oxfordu. Krátce po svatbě se novomanželé přestěhovali do Manchesteru, kde pomalu rozvíjeli své mladičké životy a Gordon si tehdy našel svou první práci v novinách. Zanedlouho přišlo na svět první plánované dítě chlapeček jménem Michael a o dva roky později přišel na svět další chlapeček tentokrát Carl. Po obýváku tak běhali dva malí caparti a snad že by bylo všechno naprosto v pořádku, kdyby Jenna nezjistila, že znovu a tentokrát neplánovaně otěhotněla. Je to zkrátka jeden z těch zázraků přírody když zkrátka něco nechcete a stane, se praví opak. Jenna si tehdy při jedné z kontrol nechala zjistit pohlaví a k jejímu údivu tentokrát nešlo o chlapečka, ale o holčičku. I tohle dítě si nakonec ponechali a Jenna po několika úmorných měsících přivedla na svět drobnou, šedo-modrookou holčičku. Výběr jména trval dlouho, neboť byli rodiče neschopní se dohodnout a tak jako jediné dítě z rodiny, dostala dvě jména, aby se mezi sebou rodiče nehádali jako malé děti. Její naprosto rané dětství by bylo úžasné nebýt několika nešťastných okamžiků, jako třeba když se brzy ráno probudila a jako každé správné miminko, musela informovat rodiče hlasitým pláčem. Naneštěstí to dříve než rodiče probudilo malého, teprve tříletého Michaela, který se svou sestřičku pokoušel umlčet tím, že ji přimáčkl polštář na obličej. Ještě že byli rodiče pohotoví a přišli dříve, než stihl nerozvážný Michael napáchat nějakou škodu. Avšak tohle nebyl ojedinělý případ. Děti vyrůstaly stejně jako v každé rodině, matka byla v domácnosti, otec pracoval a tři nedochůdčata se hašteřila v obýváku na koberci. Už jako roční dítě dostával Alexis slušně přes čumáček od starších sourozenců, kteří si odmítali s prckem hrát a co hůř, nemínili se dělit ani o hračky. Z čehož se dá lehce vyvodit, že s Alexis bylo typické odstrčené dítě přesto velice šikovné. Co si nemohla vypůjčit, to bratrům jednoduše sebrala a pakliže si to vzali zpátky? Nu, bylo jednoduché zjistit, že když se rozbrečí tak jí maminka požadovanou věc jednoduše vrátí. Co více k jejímu dětství dodat, snad jen to že bylo naprosto obyčejné. Výchova byla jako v každé jiné rodině zcela na místě, přeci jen nechtějí mít z dětí burani ale slušné lidi.

V uplynulých letech přišla jedna velice zásadní změna v jejich životech, a tou byla nabídka na práci u Britského Premiéra, kterou Gordon samozřejmě přijal a tak se společně s celou rodinou přestěhovali do Londýna. Tehdy nastal poměrně zásadní zlom, kdy se z průměrné rodiny začali přehupovat přes pomyslnou čáru bohatství a s tím samozřejmě začalo nějaké to rozmazlování dětiček, koupě baráčku a tak dále, a tak dále. Samozřejmě to také znamenalo, že děti otce viděli méně a matka se musela převážně starat sama. Základní Škola a její strasti, o prvním stupni se asi nikterak vyjadřovat nemusíme to je taková ta běžná a snad až abnormální nuda ovšem druhý stupeň je už něco jiného. Rozmazlování samozřejmě mělo na děti určitý vliv a tak se každé dítě snažilo nějakým způsobem ve škole zapadnout. Michael se stal jakýmsi vůdcem školního gangu, otravovat mladší spolužáky mu šlo velice dobře. Carl byl takové živorodé tele, potřeboval neustále něco dělat, což bylo nejspíše důvodem všech jeho koníčků a kroužků kam pravidelně docházel. A Alexis, ta se držela své méně významné party ve škole a učení, které i přesto že jí nebavilo, ji přišlo mnohem zajímavější, než zlobení které měli v oblibě její bratři. Společně s učením se věnovala i kroužkům kreslení, které ji od brzkého věku velice zajímalo a samozřejmě nepohrdla ani jezdectvím – kterému se však brzy věnovat přestala především kvůli matčině hysterii, že se při ježdění na koni může zabít. Jezdectví se po dvou letech vzdala a raději se věnovala spíše kreslení – čistě amatérsky. Prvním snad opravdu velkým popraskem bylo, když Michael přišel domu a jejich matka z nejstaršího syna cítila zápach z cigaret. Jenomže Alexis byla poněkud ignorancí, tudíž byla buďto někde venku nebo pro změnu zase zalezlá v pokoji kde se věnovala svým věcem, které ji opětovně přišli mnohem zajímavější. Michael odešel na Harvarda, aby se osvobodil od rodičů a mohl žit nějakým způsobem podle sebe. Carl o dva roky později odešel studovat do Cambridge, čili kráčel ve šlépějích svého otce.Tento jakýsi pomyslný rozpad rodiny, vedl k dalšímu zlomu. Jenna se cítila osamocená, jelikož byl její manžel stále v práci, synové se odstěhovali na vybrané školy a doma tak zůstala pouze Alexis, která měla stejně již předem nařízeno, na jakou školu půjde. Oxford, zkrátka půjde ve šlépějích své matka. Na rozdíl od bratrů, měla ještě rok čas, kdy musela zůstat doma a tak se dění v rodině dotýkalo především jí. Matka si našla jakéhosi milence, kterým byl pravděpodobně nějaký její kolega popřípadě jeden z oněch zajíčků, kteří u ní dělali na stáži. Manželství Gordonovi a Jenně neklapalo, nevěry se odhalili a přišel na řadu rozvod, který se jak jinak, opět dotýkal především Alexis, která byla od malinka tatínkovou holičkou. Otec se přestěhoval do Gold Pitu, bratři byli ti tam a matka, té pravděpodobně hráblo. Po celý rok se střetávala s matčinými dárečky ale také s určitým ponižováním. Neustále slýchávala „Jsi jen sladká tvářička, v životě ničeho nedosáhneš.“ Nebo „Raději se šikovně vdej, ušetříš si tím spoustu práce.“ Nejen že těmito řečmi pohrdala, ona je doslovně nenáviděla. Matka ji pouze ponižovala, šlapala ji po sebevědomí a zároveň jí patlala med kolem pusy, aby s ní alespoň to jedno dítě zůstalo. I přes velkolepou snahu matky se Alexis rozhodla, že se odstěhuje i ona. Jakmile nastoupila na Oxford, vídala matku jen vzácně o svátcích. Snažila se žít samostatně, ačkoliv s jistou dotací od otce a sem tam, i něco málo od matky, která se znovu vdala.

Další etapa jejího života se odehrávala na Oxfordu tedy v době, kdy studovala, a dalo by se říci, že měla konečně volnou ruku. Nikdo ji v té době nestál za zadkem a nediktoval ji, co má dělat a co ne což měla její matinka velmi v oblibě. Během studií se malinko rozjela a konečně se na povrch dostala i její živelná povaha, která tak nějak nešla ruku v ruce s jejím druhým já. Protože být zároveň živelná pohroma a pilná studentka je trošinku mimo mísu, že ano. Jenomže tahle osoba je tak šikovná, že se i s tímhle poprala a vše šikovně zvládala. Škola sice nebyla zrovna jednoduchá, ale nic moc ji nezabránilo v tom, aby po nocích vymetala bary a večírky. Právě na těchto akcích bylo vidět její druhé já, ale ve společnosti byla úplně někdo jiný, byla to jen pěkná a přesto tuctová studentka. Zapadnout do kolektivu nebylo nijak těžké, jen stačilo vyčlenit lidi, kteří se jí takzvaně nehodili. Těsně po začátku školy, se dala dohromady s jistým Jayem McKrayem který studoval o ročník výš, než ona. Tohle byl takový ten dokonalí páreček jako vystřižený z romantického filmu, princezna a princ plesu, blablabla. Zkrátka typická střední ona byla princezna, byla z bohaté rodiny a spousta holek k ní vzhlížela a vlastně pořád vzhlíží. Jenomže každá pohádka má zápornou postavu a v tomhle případě to byla nenasytná maminka, která očividně zatoužila po mladém masíčku. Nejspíše nebyla náhoda, když ji matka pozvala na večeři a namísto večeře se střetla s krutou pravdou a to tou že matčin nový zajíček je její přítel. Nejspíše není třeba popisovat situaci ani to, jak to dopadlo, protože na to stejně navazuje další etapa v jejím životě.

Tentokrát se jedná o Gold Pit. Tohle místo zvolila po nikterak zdlouhavém uvážení. Je tu mimo dosah své matky, sourozenců a má tu otce. Celý svůj život se vymykala od sourozenců, co bavilo bratry, nebavilo jí a naopak tak proč se stejně jako oni hrnout do Johanessburgu, když může využít úplně nové možnosti?

Veškerá kosmetika, kterou používá je na přírodní bázi a NETESTOVÁNA na zvířatech. Je poloviční vegetariánka, co se druhů masa týče, jí pouze kuřecí, vepřové, příležitostně hovězí a ryby. Miluje ovoce, především to exotické bohužel má ale alergii na Kiwi. Má zlozvyk a to takový, že si neustále kouše spodní ret – nejednou se jí podařilo si ho prokousnout. Trpí klaustrofobií tedy strachem ze stísněných prostorů a Arachnofóbií což je panická hrůza z pavouků. Děsí jí to chlupaté tělíčko, osm nohou a očí, na které stejně nevidí. Vždycky jí při pohledu na něj přejede mráz po zádech, většinou vyděšeně zaječí nebo se dostane do jakéhosi strachem vyvolaného transu. Hodně a velmi ráda kreslí sice amatérsky, ale to konec konců nijak nevadí. Asi jako každý miluje zvířata, především mláďata. A jejím životním cílem je dokázat že je víc, než jen hezká tvářička.

Mezi další zajímavé věci v jejím životě se dá počítat i její domácí mazlíček. Samozřejmě většinu lidí teď napadne, že se jedná o nějakého roztomilého, malého tvorečka jako je třeba králíček, kočka nebo nějaké drobnější plemeno psa, který by se vešel do kabelky. Ovšem v tomto případě vás musíme vyvést z omylu a to dost podstatného omylu. Ona zkrátka není jen tak někdo a chce být originální, a jelikož psa, kočku, králíka nebo nějakého opeřence má opravdu každý, ona se zaměřila na exotiku. Jejím domácím mazlíčkem se stala nejlépe ochočitelná kočkovitá šelma tedy, Puma Americká. Krom tohohle neobyčejného domácího, exotického miláčka vlastní ještě zbrojní pas a zbraň CZ 75 P-07 DUTY (Ráže 9mm Luger 40 S&W).