Theodor Franklin Roosevelt

Viděli jste někdy taxikáře? Teddy je typický taxikář. Až na pár rozdílů – nemá pleš, není tlustý, malý, shrbený, úchylný, protivný a nemá tendence okrádat nevinné španělské turisty ani je slovovat „amígo“ se špatným přízvukem. Dobře, spletla jsem se. Teddy je obyčejný kluk, kterého k taxikařině dohnaly finanční problémy a sprostá mluva jeho maminky, se kterou nikoliv že by odmítal žít, pouze došel k názoru, že už je dost starý na to, aby se o sebe postaral sám.

Pokud bychom hledali první tři slova, které ho popíší, určitě bychom vybrali mohutný, vysoký a medvídkovitý. Kdo ví, komu vděčí za své necelé dva metry (přesněji dva metry bez čtyř centimetrů), ale je jasné, že matce, otci a ani sousedovi za tyhle geny nevděčí. Jeho celkové vzezření je navíc ramenaté a celkově mohutné, ačkoliv nijak neohrabaně na první (ani žádný jiný) nepůsobí. Prostě a jednoduše, je moc hezky stavěný a určitě by kdejaká zavadila pohledem, kdyby měl tendence se při baseballu do půl těla svlékat. Nemá. To baseballisti nedělají. A nakonec je štěstí, že je jedním z nich, protože pravidelný pohyb znamená, že se nikdy nestane páprdou s pivním pupkem a vypracovanou levou nohou, protože jí musí přendávat z brzdy na spojku.

Celkově není tak úplně k zahození. Při pohledu do jeho tváře snadno poznáte, že je prostě hodný. Nepůsobí zle, nebezpečně, nedůvěryhodně. Modrá kukadla jsou vždycky přívětivá, rozesmátá, nic se za nimi neskrývá a jsou skutečně studnou do upřímné duše. Na rtech obvykle hraje úsměv, který ho dělá ještě sympatičtějším. Každé ráno má dost velký problém vstát, kvůli čemuž si na tváři nechává ležérní strniště, o kterém se tváří, že je zcela záměrné. Většinou mu to projde. Stejně barvy jako strniště jsou též vlasy. Něco mezi blonďatými a hnědými, záleží na světle nebo stavu mokrosti, vždycky krátce střižené a ráno prohrábnuté mokrou rukou, aby trochu držely tvar. Ne vždycky se to podaří, ale ani v rozcuchané verzi mu naštěstí ofina nepadá do očí.

Na složité oblékání si úplně nepotrpí. Stačí mu košile, triko, rifle a baseballová čapka místního baseballového týmu. Na nohou obyčejné kecky, přes ramena třebas koženková nebo látková bunda a na zádech batoh. Prostě a jednoduše, nic elegantního, ale přesto docela líbivého. Barvy mu nevadí, ale do trhlých tečkovaných tvarů se nepouští. Stačí káry, proužky nebo prostě nic. A pokud náhodou jezdí v lepších autech businessmany a jejich manželky? Nasadí oblek, neboť musí. Ale kšiltovka je tak nějak stále blízko stejně jako batoh, což může po směně v městské hromadné působit trochu zvláštně.

Teddy je hodný. Nic víc o něm vlastně nepotřebujete vědět. Nechce hrát vysoké hry politiků, nechce se chovat hnusně, protivně, povýšeně. Nechce se na svět mračit. Místo toho? Raději zůstává beznadějným optimistou, snílkem, pohodářem, co je klidný i v dopravní zácpě a starou paní na přechodu raději pustí, než že by ji vytroubil. Jeho rodiče do něj vtiskli zásady slušného chování a on se jich zuby nehty drží. V jeho povaze sotva najdete zmatená zákoutí, nedořešené vztahy, staré křivdy, protože je obvykle nechá být. Někdy je možná i moc velký naiva. To je Teddy. Ale pravda, nejspíš každý je mnohem víc než jen pár řádků holých vět. Nechte mě tedy nějaké přidat.

V Teddym se snoubí zvláštní kombinace optimismu, energie a flegmatika. Úsměv není jen na rtech, stejně i v srdci. V lidi věří, má je rád a oni jeho obvykle taky, pokud právě nejde o nějaké škarohlídy, kteří se nesnesou s jeho rozlítaností. Energie má skutečně dostatek, ale sobecky si ji syslí pro sebe. Přestože je spáč, co dokáže chrápat i třináct hodin a po probuzení se tvářit rozespale, během dne je téměř jako Superman. Nepotřebuje pauzu, ba naopak má každý moment svého času naplánovaný s tím, jak ho nejlíp využít, aby se nakonec mohl věnovat svým koníčkům. Nutno dodat, že tento plán skoro nikdy nedodrží, ale i tak má každou vteřinu vyplněnou nějakou činností. S jeho energií mnohdy ještě souvisí též roztěkanost a slabé soustředění, neboť jednoduše málokdy dokáže udržet pozornost déle jak hodinu. I proto není příliš zvyklý číst nebo sledovat dlouhé filmy, obvykle totiž nedovede bez ničeho sedět hodiny a hodiny. A kam do toho spadá flegmatismus? Nejspíš někam k tomu, že si dělá těžkou hlavu jen s věcmi, které může změnit. Cokoliv jiného totiž nemá cenu řešit a je lepší se posunout dál.

Svou chybu dokáže přiznat, dokáže se omluvit, ač je obvykle docela sebejistý a zrovna tam působí. Pravdou ale je, že i on se dokáže stát nesmělým, nerozhodným, že působí jako zamilovaný puberťák, aniž by věděl, co říct. Ve chvílích nejistoty, nerozhodnosti svému sebevědomí rozhodně nedělá čest, ba naopak je pro něj pak velmi těžké najít slova. Ta správná k tomu. Obvykle se navíc přidá ještě drbání na hlavě, takže jakýkoli dojem tím zkazí úplně.

Jeho obrovskou vášní a láskou je baseball. Je nadšený hráč a také to je snad jediná věc, co dokáže skutečně sledovat, díky čemuž se každoroční americká liga stává jeho osobním svátkem, ačkoliv v taxíku může zápas poslouchat asi těžko vzhledem k psychickému zdraví připravovaných osob a také jeho výdělku, co by nejspíš nebyl nijak valný. Když byl malý, snil o místě v první lize v baseballu, ale nyní se už spokojí i s kluky v parku na hřišti, kde se víkend co víkend scházejí, aby si zahráli a pak si třebas někam sednuli.

Teddy je v kolektivu obecně docela oblíbený. Nesnaží se hrát na něco, co není, je družný, společenský, umí se bavit a hlavně umí pít. Snaží se být upřímný, ačkoliv i on má někdy špatnou náladu – ať už oprávněně nebo ne – kterou vymlátí do míčku, ale obvykle si ji nechá pro sebe. Nemá tendence se svěřovat, ani ne protože by nedůvěřoval, ale protože si zvykl problémy řešit sám a netahat do nich ostatní, co mají svých starostí dost. Přátelé pro něj znamenají mnoho a stejně tak rodiny, pro které se snaží být vždy k dispozici, ač ne vždy to je vůbec možné. Jo a ještě jedna věc – je neuvěřitelný bordelář.

Asi jako život každého správného baseballového fanouška, i ten Teddyho začal na domácí metě. Narodil se. Už to byl docela úspěch, alespoň ze strany jeho maminky, on se u toho pravda příliš nenadřel. Jak jste asi už pochopili, osud tomu chtěl, aby se jeho rodiči stali Rooseveltovi, konkrétně majitel prádelny Jonathan a jeho žena Ada, zaměstnankyně charitativního fondu. A za těchto okolností se v dokumentech gold pitské matriky poprvé objevilo jméno Theodor Roosevelt – avšak spojitost s šestadvacátým americkým prezidentem je pouze souhra náhod a nedostatek dobrého vkusu jeho rodičů. Můžeme říct, že to byl Teddyho první úspěšný odpal. Náš taxikář tedy míří do pole, aby si ukořistil první metu.

Kdyby řekl, že se někdy měl špatně, lhal by. Pravda, nebyli nějak zvlášť zámožní a on sdílel pokoj se svým starším bratrem v podkroví, kde se při nočním dešti díky kovové střeše prakticky nedalo spát, ale takové problémy obvykle vyřešil polštář přes hlavu nebo špunty do uší. Jinak? Jeho dětství proběhlo zcela poklidně. Přezdívka Teddy se ujala, díky čemuž se vyhnul divným pohledům spolužáků v mateřské škole, ačkoliv na základce a později střední za to pár nedůležitých posměšků schytal. Nebyl excelentní student, ale byl dost chytrý na to, aby se nenechal vyrazit na geometrii a později na deskriptivě. Jeho maminka byla sice schopná sprostě klít a věnovat jim poměrně nevybíravou výchovu, ale dokonale každého z nich naučila rozeznat rozdíl mezi dobrem a zlem, protože to byla ta nejlaskavější žena, jakou kdy potkal. Jeho otec sice měl ve zvyku jen přikyvovat s něžným úsměvem na tváři, zatímco si četl noviny a v baráku nehnul ani prstem, ale přesto je naučil vážit si hodnoty nejen peněz, ale hlavně lidského života. Zkrátka a dobře, situace na hřišti vypadala pro Teddyho skutečně dobře. Odpal se mu povedl znamenitě, proto mu nic nebránilo v tom, aby proběhl první metou a namířil si to na druhou.

Střední. Jak již bylo zmíněno, zažil si pár trablí díky svému jménu, ale jinak to vypadalo na téměř čistý průběh. V jednu chvíli se sice diváci obávali, aby jej nevyautoval zápal plic, co ho na pár dní poslal do nemocnice, ale Teddy celou situaci zvládl znamenitě. V této době také objevil baseball a své vysněné povolání řidiče vzducholodě vyměnil za sen stát se baseballistou na profesionální úrovni. Od té chvíle až do teď baseballem žil jen díky svému bratrovi Jimmymu, který mu ukázal veškeré krásy tohoto sportu, pro něž byla nadšena zhruba polovina jejich početné rodiny. Od této chvíle byla u Rooseveltových od rána do večera puštěná tahle hra. V rádiu, v televizi, jako by na tom snad záleželo. Teddy chodil co víkend hrát do parku s ostatníma, ač v řádném klubu nikdy nebyl. Na tom nezáleželo. Snil. A proběhl druhou metou. Šel si pro třetí.

Rodiče sotva měli na to, aby jej po té, co skončil školu, poslali studovat dál. Popravdě, ani nechtěl. Jimmy nebo jeho sestra Eve se sice do odvážného podniku vysoké pustili a vydrželi, ale jemu bylo od začátku jasné, že tohle prostě není nic pro něj. Pracoval různě. Roznášel dopisy, vařil kafe, obsluhoval bar… A vždycky se vracel k baseballu. Osamostatnil se, našel si byt, vytvořil si svůj život. V jeho čtyřiadvaceti přišel druhý pokus jej vyautovat. Nebo možná chyba vlastního týmu… Jeho otec zemřel. Náhle, že se s ním sotva mohl někdo rozloučit, a nechal za sebou rozbitou a zlomenou rodinu, neboť jí najednou jeden článek soudružnosti chyběl. Jeho maminka stále nadávala a stále se chovala stejně, ale určitý kus jí zmizel. Ani dům už nebyl tak domácký jako dřív. Teddy se rozhodl odstěhovat zpět za maminkou, aby jí trochu pomohl s domem a dohlídl na ni – jako jediný se totiž stále ještě neusadil, nevytvořil si stálý domov jinde. Tehdy také začal s taxikařením. Řidič byl vždycky průměrný a auta ho zrovna nebrala, ale peněz za to bylo dost. S maminkou zůstal necelý rok. Nepřestal na no dávat pozor, ale musel mít trochu vlastní volnosti. S sebou si vzal jen tátova starého jezevčíka Kapitána Dona Tegua, co mu v malém bytě nahrazuje rohožku. Teddy žije pro baseball, pro rodinu, pro Kapitána, pro taxík. Jeho život je dokonale klidný, normální. Stále se drží baseballového snu, nyní už spíš z nostalgie. Ale že by jednou chtěl kupu dětí, to je reálné – snad. Třetí meta pokořena. Zbývá jediná otázka. Bude z toho home run?

Nemá auto. Říká, že řízení si užije dost v práci, takže mimo ni nechce auto ani vidět a raději jezdí městskou.

Jeho oblíbené jídlo je čokoláda.