Přezdívka: Elin
Jméno: Cameron Sweets
Věk: 23
Zaměstnání: Student aplikované psychologie/ stážista v soukromé psychologické poradně
Vzhled: Hranatý obličej se silnými mužskými rysy, odstáté uši a nepřítomný výraz idiota jsou první čeho si všimnete a hned dostanete mylnou představu. Z obličeje mu trčí rovný, špičatý nos a nad ním dvě klidně vyhlížející, jakoby přivřené zelenošedé oči, které si vše prohlížejí se zjevnou lhostejností zpoza špinavých brýlí nebo kontaktních čoček, které pravidelně ztrácí. Je téměř alergický na všechna slova začínající na „blond“ a nejhorší je snad když je použije ve spojení právě s jeho vlasy, mějte se na pozoru už totiž přemýšlí kdy zakope vaše mrtvé tělo. Ale na každého časem dolehne puberta a roky vzdoru, z tohoto období si odnesl naštěstí jen drobné jizvy, občasné strniště a také tetování. Je to dřevěný kříž pod pravou klíční kostí a také latinské „Sola arrhabonem Mijic pecorum.“(Pouhý pěšák míjící dobytek.) na pravém rameni.
Měl to štěstí a společně i s jiným v genetické loterii vyhrál solidní výšku i stavbu kostí, 190 cm a tomu odpovídající váha je už prostě kus chlapa u kterého si dvakrát rozmyslíte jestli mu jednu vrazíte i když změna je život. Vytahané paže s velkými a dost nepraktickými prsty jsou celkem nic proti botě o velikosti 45. V běžném životě ho s největší pravděpodobností potkáte ve starých džínách a jednoduchém triku, když uhodí nižší teploty tak přihodí mikinu na nejvíše dvě, za tuto otužilost vděčí sparťanské výchově. Na stážích si však nic takového nedovolí, bohužel pro něj tam platí přísný dresscode… oblek, košile a onen mučící nástroj… kravaty, nedělá mu problém je zavázat ale ten pocit že se na ní každou chvílí oběsí. A nejenom přenášením hald papírů na stážích má tento lenoch poměrně slušně vyvinutou svalovou hmotu
Charakteristika: Na první pohled jste již usoudili že se jedná o dalšího z dlouhé řady tupých hezounů s nablblým úsměvem přilepeným na tváři co si pomalu neumí ani zavázat boty. Ale nesuďte knihu podle obalu, je totiž dost dobře možné že jeho IQ je dvakrát takové než vaše. Bohužel jak to tak bývá, s velkým génie přichází i velká odpovědnost a proto je lepší tvářit se jako největší tupec planety a díky této strategii si žije v klidu míru. Pokud o člověku usoudí že je to jen další z řady co by od něj něco potřebovali, přestanete ho zajímat a věnuje se radši myšlenkám o nesmrtelnosti švába. Pokud jste však dostali do vínku ten největší dar, dar nezávislosti, je celkem pravděpodobné že udržíte jeho pozornost po dobu delší než 2 minuty i když to tak nebude vypadat, jelikož nebude poslouchat vás ale odhadovat proud vašich myšlenek.
Ovšem povinnost občas zavolá a v nutných případech se ze zamlklého stává až nesnesitelně hovorným a šarmantním společníkem a jeho široký úsměv už nic neříká o jeho myšlenkách, které až skoro křičí jak je mu to odporné. Ano, i v takových situacích však stále zůstává sarkastickým pesimistou, který by ze sebe nejradši shodil všechnu přetvářku a zalezl do tmavého kouta kde by měl na všechny dobrý výhled. Ovšem to nikdy nedělá dobrotu, když totiž uvolní obličejové svaly a tváří se tak jak se cítí, má výraz Sériového vraha a věřte že jeho myšlenky jsou na pod bodem mrazu při pohledu na všechny ty hraně šťastný tvářičky, vesele se hihňající přihlouplým vtipům. Možná i proto patří mezi jeho nejoblíbenější obory Psychopatologie a Forenzní Psychologie, patří k těm momentům střízlivosti když je jeho přirozený talent udržet si hlavu čistou a rozebírat samou podstatu lidí oceňovány a může jich volně zneužívat, to se však bohužel omezuje jenom na školu a jeho zkušební pacienty. Všude jinde nasadí výraz Kena a v tichosti nechá své myšlenky proudit, nezkoumá příliš jak lidé vypadají ani co říkají ale co tím myslí, co všechno se skrývá za obyčejnou větou. Dal by se popsat slovy: Až nebezpečně rychle uvažující podivín, který s vámi bude probírat i barvu trávy… budete se potom stále myslet, že je zelená? Ale občas i na něj udeří a vypadá jako uzlíček nervů… proč? Bohužel některé věci si bere až příliš osobně, i jeho hroší kůže je propustná.
Historie: Narodil se 1.7. v místní porodnici, hned se však vyskytl malý problém. Koho uvést do kolonky otec? Na svoji matku Sandru nikdy nedal dopustit, pracovala v nemocnici jako sestřička ale kdykoliv zavedl téma na otázku kdo by mohl být jeho otec, poslala ho spát i když zrovna byly třeba tři hodiny odpoledne. I přes tento fakt, prožil Cameron celkem klidné dětství i když asi jen v době do 5 let, jeho maminku bohužel srazil nějaký nepozorný řidič na přechodu takže tu byly ty dlouhé dny, které strávil v dětském domově a svého psa musel odevzdat do útulku. Ovšem pak přišel ten pravý happy end, jelikož se jeho strýc Henry Sweets rozhodl že se ho ujme. Pohádka však skončila hned po příjezdu do movitější čtvrti a představení zbytku rodiny. Jedináček zvyklý na psa a malý byt v paneláčku teď bydlel v rozlehlém domě s dvěmi staršími sestřenicemi, které na něj byly protivné jako noc, ale kdo v pubertě není? Ovšem mělo to i světlou stránku, strýc mu dovolil vzít sebou z útulku i jeho miláčka, voříška Jesse. A pak nastalo tolik obávané období školy. Zakrslý,nemluvný klučina kterému to šlo až příliš dobře v matematice… to není příliš dobrá kombinace. Určitě ne podle ostatních dětí, byly to roky poznávání spousty věcí. Nového druhu zavrhování a ve vyšších ročnících také pomlouvání jeho osoby, jak může vůbec takový prcek být tak starý?
Ale všichni už dnes vědí že se kluci vyvíjí pomaleji a zlom v Cameronově výšce přišel ve druháku na střední, z pohublého mrňouse se jim vytáhl do úctyhodné výšky a mužských rysů. A takové změny k lepšímu si všimla kde jaká slečna, i když všechny je odradil svojí podivínskou povahou. Jediný větší účinek to mělo na jeho sestřenice, konečně ho přestaly zavírat do šatní skříně, protože se tam prostě už nevešel, a začaly k němu být tak podivně milejší až si o nich začal myslet svoje. Na toto téma měl spoustu rozhovorů se svým strýce, soukromým psychologem. Díky tomu se také začal více zabývat zkoumání myšlení lidí z jejich řeči a činů. Dnes je studentem aplikované psychologie a jeho první z jediná stáž není nikde jinde než v ordinaci jeho strýce, který moc rád shledal že podnik zůstane v rodině jelikož z jeho dcer jsou nyní drobné úřednice. Dlouhé chvíle tráví cvičení a venčení strýcova nového psa, 2letého bígla Benjamina jelikož všichni ostatní prostě nemají čas a nového psa pořídili jenom kvůli tomu aby zaplnil místo po Jesse. Když si jedou zvyknete že vám v 6 ráno vyskočí do postele budíček v podobě chlupatého miláčka a nepřestane vás olizovat dokud nevstanete, je vstávání bez tohoto rituálu mnohem těžší.