Přezdívka: Mína
Jméno: Gracelynn Jordan Lewis
Věk: 19
Zaměstnání: Studentka vysoké školy žurnalistické (studuje obor editorství)
Vzhled: Je to dívka nevelké postavy. Měří kolem 170 centimetrů, což jí vůbec neubírá na sebevědomí, naopak shledává svou výšku dívčí, jak by to mělo být. Její obličej s ne příliš ostře řezanými rysy jsou v oblasti nosu a tváří hustě posety pihami. Pod dvěma tenkými linkami nazrzlého obočí má posazený pár tmavých hnědých očí hustě olemovaný řadou tmavých řas. Její nos je zpravidla malý, skoro až nenápadný obdobně jako její drobné nenápadné rtíky narůžovělé barvy. Své vlnité vlasy barvy mědi se zlatými odlesky má často rozpuštěné, jen málokdy si je zaplétá do copu nebo stahuje do culíku. Její postava by se dala shledat štíhlou než hubenou či pohublou. Je v poměrně dobré kondici, k čemuž jí napomáhalo pravidelné běhání se starším bratrem. Dále jí nijak necharakterizují žádné jizvy, spíše ručně dělané korálkové náramky, které nosí namotané na levém zápěstí namísto hodinek. Co se stylu oblečení týče, skutečně holduje nošení šátků, jakékoliv barvy, jakéhokoliv zoru, pokud se nejedná o nic kýčovitého. Ale stejně jako mnoho lidí kolem ní má ráda své osobní pohodlí a jednoduchost, takže jí často můžete zahlédnout v jednobarevných tričkách, pokud zrovna nejde někam ven. Do společnosti vyráží raději v džínech nebo šatech, záleží na počasí a okolnostech. Nemá v lásce boty na podpatcích, což ale neznamená, že své nohy nikdy nevystaví jistému nepohodlí. Obdobně to má s upnutými společenskými šaty na plesy a jiné příležitosti.
Charakteristika: Grace by se dal označit za velmi svéráznou osobu, hlavně co se jednání s lidmi týče. S nikým si nebere servítky, často rovnou a přímo na plnou hubu řekne, co si myslí, i když se to zdá být v daný moment zcela nemístné. A právě to je jedna z jejich silných i slabých vlastností, které jí mnohdy přivádějí do průšvihů a různých malérů. Buďto se někomu její povaha hned zalíbí nebo jí budou nenávidět, jiná možnost není. Dříve hodně hleděla na to, co si o ní lidé myslí, ale s postupem času vyrostla z takové iluze a dospěla k názoru, že je důležitější, jak se na sebe dívá hlavně ona sama. Nedělá jí velké problémy se pohybovat v cizím prostředí, velmi rychle se zadaptuje. Ráda poznává nové lidi, ne však za každou cenu, opravdu nerada se druhým vnucuje. Nebývá příliš náladová, ale stoprocentně na jejím obličeji vždycky poznáte, jestli je v dobrém nebo špatném psychickém rozpoložení. Většinou nestrká nos do cizích věcí, pokud nedojde k názoru, že rozhodnutí onoho jedince může ovlivnit životy více lidem. S oblibou utíká od problémů, což je jedna z jejích špatných vlastností a pokud možno se vyhýba vyostřeným situacím. Pokud se ale ocitne v takovém momentu, je velmi dominantní a agresivní, nebojí se na druhé zvednout hlas. Hádkám zpravidla neholduje, ale ani v nich nechce prohrát, což naznačuje další její vlastnost – téměř bezmeznou tvrdohlavost. Když si něco usmyslí, pevně na tom trvá a jen těžko jí budete její „pravdu“ vyvracet. I přes všechny tyhle nedostatky si nesmírně váží svých přátel, protože si je vědoma faktu, že to s její povahou není někdy lehké. Je velmi loajální vůči své rodině a blízkým lidem. Raději si stokrát rozmyslí, do koho vloží svou důvěru, nejvíce se totiž ve svém životě bojí zklamání. Je velkým milovníkem hudby, klasické i moderní, nejraději se ale věnuje kreslení, při kterém nejčastěji používá tužku, uhel, křídy nebo pastelky. Výjimky u ní nejsou ani štětce. Další její neodmyslitelnou vášní je čtení a psaní, kterému by se jednou chtěla věnovat profesionálně podle vzoru své matky. Jen ne tak šíleně a zapáleně. Tancovat umí, ale nikdy jí tenhle obor moc nebral, takže základy umí, ale rozhodně se nepovažuje za elegantní vílu. Jako základ každí dobré snídaně považuje pořádně silné kafe s trochou mléka.
Historie: Kdybyste se Grace zeptali, jakým slovem by dohromady shrnula celou svou rodinu, do které se narodila, rozhodně by odpověděla tohle – šílená. Otec Leonardo, který se snad už narodil s šroubovákem v ruce, vlastní své malé hodinářství na okraji Gold Pitu a velice rád se celé dny zabývá točícími kolečky a zkoumáním různých strojů, jak fungují, jak je zjednodušit a jak by mohly být prospěšné v běžném životě. Sám osobně navrhl několik přístrojů a výtahů pro dělníky a horníky, což za posledních několik let významně ovlivnilo rychlost a orientaci pracovníků v bludišti tunelů. Sám rád inovuje i v domácnosti, což se většinou mine s úspěchem a takové pokusy končí většinou výbuchem a škodou na nábytku. Matka Joanne je šílená spisovatelka posedlá tajemnem a paranormálními jevy. Sama tvrdí, že na světě nejsou sami, ale existuje jistě ještě jeden svět či jiná civilizace. Její výroky nejsou brány však vážně, jelikož nejsou ničím dostatečně podložené a ani zdaleka se její fantasmagorie jinak velmi chytlavé a čtivé neblíží realitě. Je tedy jednou z nejprodávanějších autorek na pultech Gold Pitu a velmi úspěšnou pisatelkou, když tedy pominete její malou úchylku. Gracein o šest let starší bratr Soren se i navzdory šílenému, ale mnohdy veselému prostředí jako první z rodu Lewisů začal věnovat normální práci a pracuje jako profesionální fotograf pro místní noviny. Má ale nepříjemný zvyk strkat nos tam, kam nemá a před několika měsíci tento nadějný mladík náhle zmizel. Nikomu, a už vůbec ne Grace, se nechce věřit, že by se tak velký člověk, který na ní v dětství dával soustavně pozor a ke kterému má vypěstované pevné pouto, mohl ztratit v tak malém městečku připomínající spíše mraveniště než svět. Soren ale není jediný, kdo rád hledal odpovědi na otázky na vlastní pěst. V Grace vře stejná zvědavost. Už odmalička, kdy trávila většinu času v otcově dílně a sestavovala složité modely hodinek, zatímco si její vrstevníci venku bezstarostně hráli, v sobě objevila jistou zručnost. Už podle zmíněných schopností si lze snadno odvodit, že jí žádné dveře v Gold Pitu nejsou zavřené a slovo „zamčené“ pro ní neznamenalo jako pro některé „zde je vstup zakázán“ nýbrž „co je zamčené, musí být odemčené“. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je to zlodějka, není tomu tak docela. Pouze sbírá informace a upřímně je zázrak, že se i proti všem předpokladům a nebezpečenstvím stále pohybuje mezi živými. Ale pro nalezení bratra je ochotná udělat téměř cokoliv. I navzdory této její temné stránce, o které ví jenom jeden člověk, se ve všedním životě věnuje vesele studiu editorství. Žurnalistice přímo se věnovat nechce, nerada se ukazuje na veřejnosti, a tak by ráda pracovala jednou jako editorka za oponou všeho dění. Jen tak si číst a kontrolovat výplody lidí, korigovat je a ukazovat jim správnou cestu. Snad možná později by chtěla něco napsat, ale studium je pro ní momentálně přední prioritou.