Charlie Reed

Její vzhledová stránka nepobrala moc elegance, která by se slušela na mladou dámu. Výškově není žádný extrém, ani vysoká, ani malá, ale zato drobná a hubeňoučká a tak se nacpe téměř kamkoliv chce. Ačkoliv by se mohlo zdát, že nemá žádné svaly a je slabá, v krajních situacích svoje svalíky umí použít a rozhodně jich nemá málo, spíš naopak. Statečně vzdoruje podpatkům, a tak je její výška odhadována na pěkných 171 cenťáčků, neví to přesně, prostě si to odpočítala od ostatních. Její vlasy jí dorostly až pod lopatky. Mají odlesky mírné blond a zrzavé, ovšem, to dělá sluneční světlo. Jejich barva je totiž krásně hnědá, něco jako smrkové dveře právě vyleštěné speciálním čistícím prostředkem na koberce. Nemá však dostatek času se o ně starat, a tak je nejčastěji nosí volně rozpuštěné a její šíleně vlnité vlásky tak mají možnost neustále otravovat svou majitelku. Když už jí však vlasy jó lezou na nervy, udělá si rychlý culík nebo francouzský cop, to pak ale nerovnoměrně kudrnaté pramínky lezou všude kolem a proto možná pokaždé vypadá jako kuře, nebo neučesaný poník.

Má opravdu překrásné modré oči, ani velké, ani malé, prostě tak akorát pro její obličej. Jen málokdy je den, kdy jí uvidíte nalíčenou víc než jen slabou vrstvu řasenky, eventuelně opravdu tenoučkou linku na horním víčku. Většinou se líčí pro příležitosti, to když ještě chodila do školy, ale teď už spíš chodí opravdu jen trošku a kolikrát i vůbec a nechává svoje přirozeně dlouhé řasy odpočívat. Nicméně zpět k jejím krásným očiskám. Ještě, než se podíváte na oči, jistě si všimnete, že má také obočí. To je překvapivě upraveno do příslušného tvaru, tak jak to nosí dámy z lepší společnosti. Její nos je tak trochu pršáček, ovšem to zařídila příroda, žádné utírání rukou nahoru k obloze. Rty má ne nijak výrazné, ale rozhodně to nejsou jenom dvě vodorovné čárky, co se občas pohnou. Usmívá se ráda a proto jsou většinou její rty zkrouceny do úsměvu a odkrývají tak bílé, ale mírně křivé zoubečky.

Co se týče jejího stylu oblečení, nosí až neobyčejně obyčejné věci, nutno však podotknout, že jí to nijak extra nevadí. Její každodenní outfit se většinou nemění. Nějaká pohodlná košile a úzké džíny, mikina a bunda. Občas mikinu vymění za svetr a košili za tričko, ale většinou se to nijak nemění. Co se týče obuvi, většinou nosí svoje černé kecky, ale když v zimě jde do tuhého, nemá problém je vyměnit za pevnější kožené boty, které má ráda stejně jako svoje kecky.

Na první pohled se Charlie jeví jako vcelku milá a přátelská sympaťačka a světe div se, většina z toho je pravda. Je to sice takový maličký ďáblík, ale třeba se jednou najde někdo, kdo ji trochu zpacifikuje a povede ji správnou cestou. Nicméně, začneme její špatnou stránkou a první bodem je upřímnost. Té zrovna moc nepobrala, obzvlášť pak když se jedná o neoblíbené lidičky. K přátelům je pak naopak i docela upřímná a pokud to nevyžaduje situace, nikdy nezalže a většinou se svěří s každou svou strastí, samozřejmě mimo svá tajemství. Ovšem, když už pak opravdu lže, tak je v tom mistr a málokdo odhalí její lstivé lži. Sama to ovšem nikdy nenazývá lhaní, nýbrž dokořenění pravdy několika úpravami, či jednoduše neřekne tak úplně to, co se stalo. Jednoduché.. S tou její podivnou upřímností také souvisí i její drzost. Kolikrát řekne to co si myslí a je jí úplně jedno, zda-li tím někoho urazila či nikoliv. Je zkrátka taková a zatím se nehodlá měnit.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že se svým drobným tělem a ‚milou‘ povahou raději při nějaké nebezpečné situaci zaleze někam do nory a nevyleze dokud není po všem, není to vůbec pravda. Je schopná se porvat s kýmkoliv, nehledě na to o kolik je vyšší a silnější a nehledě na to, jak dopadne a kolik toho bude mít zlomeného. Těžko říct, jestli se to dá nazvat statečnost, ta jí rozhodně nechybí, ale tvrdohlavost je její druhé jméno. Stojí si za vším i kdyby toho měla později litovat a díky tomu má pro strach uděláno. Vždycky byla statečná a už jako malá milovala dobrodružství a to jí rozhodně zůstalo. Možná také její statečnost má zásluhu v tom, že se nebojí, protože neví čeho se bojí. Pavouci ani hadi jí nevadí, klaustrofobii taky nemá a svému největšímu strachu nikdy nečelila. Ještě ho neobjevila. Navíc ví, že strachem se posiluje nepřítel a to je v krajních případech velmi nebezpečné. Dává si pozor na každý krok který udělá, nejdříve myslí a až pak jedná, moc dobře totiž ví, že jakýkoliv chybný krok jí může uškodit. Někdy to však nejde a už i přes svou ostražitost se dostala do nepříjemných situací a to nejen do slovních hádek. Řeknu vám, když je tohle individuum naštvané, není radno si s ní zahrávat. Sice to nevypadá, ale nadávek má ve slovní zásobě vážně hodně a nebojí se je použít.

Nicméně, obraťme list. Mimo všechno to špatné jako lhaní, drzost a občasné nutkání podniknout něco adrenalinového, i ona skrývá své andělské já. Opravdu umí být milá a schopná pomoci každému kdo si pomoc zaslouží, nebo o ni alespoň poprosí. Za přátele by dala ruku do ohně, nehledě na to, že by se spálila. Udělala by pro ně všechno a jsou to jediní lidé, kterým důvěřuje. Ve vztazích je hodně opatrná a ne jen tak někoho si připustí k tělu, pokud jí ovšem jó nesedne.Inteligence a přemýšlení k ní jednoznačně patří. Vždycky bývala mozkem operací, ta co nejdřív myslela a vymýšlela možná řešení a pak až dospěla k výsledku. Možná i to byl důvod, že se rozhodla studovat práva a za pomoci různých řešení pomáhat lidem a posílat do vězení ty, kteří si to zaslouží.Kdysi bývala opravdu hodná holka, ale to se všechno změnilo. Život jí naučil, že nemůže být ke všem milá a příjemná a že všechno se všechno vyřeší jen za dobrého rozhovoru. Proto se naučila našlapovat opatrně a hlavně si dávat pozor, na jaký trám stoupnout, protože by mohl být ztrouchnivělý a pod tou tíhou by se mohl prolomit vejpůl.

Charlie Reedová se narodila jako druhorozené dítko dvěma úžasným lidem, a to Sáře a Jackovi. Přišla na svět vlastně jako takový dáreček k Vánocům jak rodičům, tak o tři roky staršímu bratříčkovi, který ji miloval už od prvního seznámení a pečlivě se o ni staral. Skřehotinka jí říkával, protože už tehdy byla maličká a drobounká a bratříček nechtěl, aby se jí něco stalo. Samozřejmě, společně běhali po ulicích a hráli fotbal, po domě jezdili s modely autíček a na zahradě spolu šermovali s dřevěnými meči. V lesích si stavěli úkryty a když se něco stalo, byl to jejich úkryt číslo jedna. Charlie nastoupila do školy, následně na střední školu a snila o skvělé budoucnosti. Reedovi byla zkrátka úplně normální rodina, která byla šťastná tam kde byla. Jenže pak to všechno šlo z kopce.

Byl zářijový podvečer roku 2090 a venku zrovna lilo jako z konve. Charlie seděla u sebe v pokoji na okně a učila se, když si všimla, že přímo před jejich domem stojí policejní auto. Přemýšlela, co se asi tak mohlo dít? Že by se jen ptali na cestu a jestli ne, tak co se děje? Odhodila tedy učení do nejzazšího koutu jejího pokoje a vyrazila se podívat dolů. Už na schodech zjistila, že něco je totálně v háji, protože maminka hystericky plakala v náručí postaršího policisty, jehož kolega si vzal mladou Charlie stranou a sdělil ji tu ohavnou novinu. Její bratr byl zastřelen. Záchranka ho sice převezla do nemocnice, kde však pod rukama jeho vlastního otce zemřel. Dlouho netrvalo a všechny rodinné vztahy se zhroutily, zaběhnuté akce jako rodinné večeře a slavení svátků úplně zmizely. Jack trávil věčně v hospodě a když už ne tam, opilý seděl v obývacím pokoji s láhví tvrdého alkoholu v ruce a koukal na baseball. Nebyl jediný den, kdy by nebyl cítit alkoholem a nechoval se ke své vlastní rodině jako naprostý idiot. Skončil s prací vynikajícího chirurga, kterého každý chválil a stal se domácím povalečem, který mlátit nejen svojí ženu, ale i dcerku a ta proto většinu času vůbec nebyla doma. Člověk by si řekl, že utíkala k přátelům, ovšem od těch se po bratrově smrti úplně odtáhla a zůstala jen sama s matkou. Kolikrát za den se zavírala v pokoji a snažila se věnovat tomu co ji bavilo, ale myšlenky na Jasperovu smrt jí neustále pronásledovaly. Něco uvnitř její hlavy jí však nutilo stále se vracet do bratrova pokoje, stejně tak do tajných bunkrů v lesích a povídat si s ním i přestože tam nebyl. Dodávalo jí to jakýsi pocit, že jí je bratříček stále nablízku, ale stále věděla, že je už kdesi daleko. Nicméně, to příšerné období s jejím opilým otcem trvalo jen rok, protože poté si na svůj život pan Reed sáhl a 15. 9. 2091 se zastřelil přímo před očima devatenáctileté dcery.

Ani Sára a ani Charlie nechtěly zůstávat v domě, kde celý tenhle pekelný rok začal. Našly si malý domek na okraji města. Měli to blízko do přírody, byl tam klid a ticho a nic jim nepřipomínalo jejich rodinu, bylo to zkrátka pohlazení na duši. Žily společně poklidným životem několik měsíců, avšak to štěstí netrvalo věčně a vše to začalo namrzlou vozovkou. Sára mířila do práce a mladou Charlie vezla s sebou do školy. Nejely rychle, spíše naopak, pěkně pomalu a opatrně, protože nebylo vidět skoro ani na krok, jaká byla ráno mlha a pak bum. Do levého boku auta, přesně do místa řidiče nabouralo protijedoucí auto. Nezjistilo se, kdo byl na vině, jestli paní Reedová nebo řidič druhého osobního auta,, zkrátka do sebe narazili a bylo to. Charlie vyvázla jen s otřesem mozku, zlomeným zápěstím a šokem, její maminka však takové štěstí neměla a zůstala v komatu. Lékaři říkali, že je vysoká pravděpodobnost, že se probudí brzy a že bude v pořádku, ovšem dny, týdny a měsíce plynuly a Sára se ne a ne probudit. Char stále doufala, že se probudí, ale čím déle čekala, tím menší byla maminčina šance se uzdravit a tak to všechno jednoho teplého letního odpoledne skončilo. Odešel jí poslední blízký člověk kterého měla. Bývalé přátele opustila úplně, stejně tak malý dům na okraji města. Prodala veškeré věci, které jí připomínaly maminku, úplně se odpoutala od své bývalé rodiny. Za získané peníze si pronajala malý špinavý byt v centru města a začala vypomáhat v nedaleké kavárně. Když však netrávila čas u uklízení nebo vaření kávy, projížděla internet. Kdysi jí bratr naučil nejedny triky na internetu a tak procházela všechny možné dostupné materiály a snažila se najít toho, kdo zabil jejího bratra a koho neschopný soud neodsoudil z důvodu nedostatku důkazů. Hledala toho, kdo rozlomil jejich rodinu na milión částí, které už nešly slepit žádným lepidlem. Ten, kdo z jejího života plného radosti a velkých plánů do budoucna vytvořil naprostý chaos, za to šeredně zaplatí. Jednou určitě.

S nikým o svém minulém životě nemluví a nikdy ani nemluvila. Nechce nad tím ani přemýšlet a proto většinu vzpomínek na svou rodinu vytěsnila z hlavy a úspěšně odolává v jejich puštění zpět dovnitř. Nechce myslet na otce, který se zastřelil přímo před jejíma očima a na matku, která zemřela jen několik centimetrů od ní. O bratrovi ani nemluvě. Viděla už příliš mrtvých členů rodiny. Kdyby to všechno vrátila zpět do hlavy a myslela na to každičký den její života, nezvládla by to. Nezvládla by žít s takovou obrovskou tíhou na zádech a všechno si to nechávat pro sebe. Tiše trpět. Proto na ty věci nemyslí, proto nad tím nepřemýšlí a nezaobírá se minulostí. Tohle je totiž přesně ten důvod, proč nechce dopadnout jako otec, propadnout alkoholu a být každým dnem zalezlá v baru a lít do sebe jednoho panáka za druhým.